Počátek ochrany okapi v tehdejším Belgickém Kongu můžeme datovat rokem 1952. Tehdy bylo v Epulu založeno středisko pro umělý odchov okapi, které funguje doposud a odkud putují okapi do zoologických zahrad po celém světě. Ty jeho činnost na oplátku podporují a spolufinancují.
Na území Konžské demokratické republiky (KDR) se rozkládají tři chráněná území, kde žijí okapi.
Okapi Faunal Reserve
Má status národního parku a byla založena v roce 1992, aby uchovala nedotčené přírodní prostředí pro všechny její obyvatele. Stala se tak novým chráněným územím v oblasti Konžské pánve po dlouhých 22 letech - od ustavení národního parku Maiko v r. 1970. Zahrnuje 13 700 kilometrů čtverečních pralesa v oblasti Ituri v severovýchodní části Demokratické republiky Kongo (KDR), v samém nitru Afriky. Území bylo připsáno na seznam Světového přírodního dědictví v roce 1996, chrání nejen vzácné druhy rostlin a živočichů, ale také původní kulturu pygmejských kmenů Mbuti a Efe. Bohužel, kvůli občanské válce bylo území již v roce 1998 připojeno k seznamu Ohroženého světového dědictví. V rezervaci se nacházejí chráněné druhy opic, ptáků, nesmírně druhově bohatá flora a nádheru místní krajiny doplňují majestátní vodopády na řekách Ituri a Epulu. Rezervace je také domovem populace okapi, jež jsou lokálně i celosvětově považovány za vlajkový druh, na němž závisí zachování zdejšího ekosystému. Okapi se staly národním symbolem pro všechna chráněná území v KDR.
Podmínky na území národního parku Chráněné území zabírá asi 1/5 z celkové plochy pralesa Ituri, ležícího v Konžské pánvi na severovýchodě Demokratické republiky Kongo. Rezervaci tvoří dva geomorfologické celky: mírně se svažující náhorní planina pralesa Ituri v konžské říční pánvi a savanovité pahorky v podhůří riftového pohoří Monts Bleus. Jihozápadní planina spadá do Konžské pánve. Okapi lze najít ve výškách zhruba od 500 do 1000 metrů n. m., ale mohou se příležitostně dostat i do vyšších poloh. Obývají horský deštný prales. Území výskytu okapi je omezeno na východě vysokými horami, nížinným pralesem ve výškách pod 500 metrů na západě, pásmem savan na severu a otevřenými lesíky na jihu oblasti. Okapi se nejčastěji vyskytují v oblastech Wamba a Epulu. Chráněné území leží mezi řekami Nepoko, Takona a Agamba na severu a Ituri a Lenda na jihu a protékají jím řeky Epulu, Nduye a Ngoyu.
Klima V Epulu se nachází malá meteorologická stanice, díky níž můžeme znát základní klimatologické charakteristiky oblasti. Průměrné roční srážky v období let 1987-1994 činily 1680 mm, ale množství srážek je během roku v jednotlivých částech rezervace variabilní. Dvě období dešťů - od března do května, a od srpna do listopadu - jsou střídána suchými periodami, nicméně v žádném měsíci neklesá množství srážek pod 50 mm. Průměrná denní teplota je celoročně 24oC.
Vegetace Většina pralesní vegetace je původní a nesmírně druhově bohatá - na území parku bylo zatím objeveno 670 dřevin (130 druhů lián).
Fauna Na území národního parku žije 52 druhů savců. Kromě endemického druhu okapi (počet odhadován na 4-5000 jedinců) tu najdeme pralesní slony (koncem 90. let jejich počet přesahoval 7000, ale od té doby jich výrazně ubylo kvůli nezákonnému lovu pro slonovinu). Další druhy: štětkoun africký, prase pralesní, ženetka velká, ženetka vodní, luskoun velký, hrabáč, antilopka trpasličí, bongo, sitatunga aj. Prales Ituri je domovem největšího počtu druhů antilopy s rodovým názvem chocholatka, dvou druhů krokodýlů. Neuvěřitelná druhová bohatost je v Ituri zastoupena také u primátů - mezi 13 druhy najdeme různé druhy gueréz, mangabejů, paviány, šimpanze.
Národní Park Maiko
Rezervace se nachází ve východní části KDR, stejně vzdálena od Bukavu, ležícím na jihu jezera Kivu na hranicích s Rwandou ve Velké příkopové propadlině a Kisangani, vzdáleném 515 km na severozápad, ležícím při řece Kongo. Svou rozlohou je park největším nížinným pralesem na východě KDR.
Park se rozkládá na rozloze 10 830 km2 a protékají jím dvě velké řeky, Oso a Lindi. Na území parku se rozprostírá hustý tropický prales. Mezi největší obyvatele pralesa patří gorily východní, šimpanzi, páv konžský, pralesní buvol, pralesní prase, sloni, levharti a okapi. Park zatím nebyl zpřístupněn veřejnosti.
Maiko N.P. byl oficiálně vyhlášen v roce 1970, ale navzdory svému významu se mu nedostávalo velké podpory ze strany vlády ani mezinárodní pomoci. Jeho fungování bylo značně omezeno vlivem nedostupné polohy, dlouhotrvající přítomností protivládních rebelů v jeho jižním a středním sektoru a téměř 10 let trvající občanskou válkou. Park byl udržován jen několika dobrovolnými a špatně vybavenými strážci, naštěstí se podařilo po celý konec devadesátých let, kdy zde nejvíce řádila občanská válka, uchránit park před výraznými ničivými vpády vojenských jednotek.
V roce 2003 se o park začala zajímat organizace DFGFI (The Dian Fossey Gorilla Fund International). V současnosti zde pracuje 140 zaměstnanců, 40 strážců v každém ze tří sektorů parku, jsou vybaveni potřebným zařízením, nosí uniformu, jsou školeni jak v odborných znalostech o parku, tak i ve způsobech jeho ochrany. Mají pravomoc zatknout pytláky, zabavit nezákonně držené zbraně, jsou schopni vystopovat a znehodnotit různé pasti a léčky na zvířata. Protože v současnosti neexistují přesné informace o stavu fauny na území parku, pracují strážci mimo jiné také na statistických podkladech o počtu jednotlivých druhů.
Národní park Virunga
V roce 2006, téměř po padesáti letech, se okapi objevili také na území národního parku Virunga. Poslední zaznamenané pozorování tohoto zvířete bylo v roce 1959. Okapi obývají severní část tohoto národního parku, žijí v údolí řeky Semliki. Národní park Virunga byl založen již v roce 1925 je chráněn jako celosvětové přírodní dědictví.
[
