Od pradávna žila v pralese Ituri záhadná stvoření, známá pouze místním obyvatelům, Pygmejům. Nazývali tvora O´Api nebo Okapi. Jméno vzniklo spojením dvou slov - "Oka" znamená sloveso"řezat", zatímco "Kpi" je podstatné jméno, odvozené od pruhovaného vzorku dekorujícího šípy, jenž vyrábějí Pygmejové kmene Efe. Tito domorodci obalí šíp spirálovitě kůrou a dají chvíli do ohniště. Na nechráněných částech vznikne pravidelné pruhování podobné pruhům na kůži okapi. Dokonce jedna z místních legend vypráví, že si okapi vytvořila sama na svém těle takové páskování.
V hustém pralese žili okapi stranou od lidí, ozývali se sice občas pronikavými zvuky, ale dokonalé maskování jim pomáhalo chránit se před hlubším poznáním ze strany člověka. Pygmejové kmene Mbuti (přepisováno též Bambuti či Wambuti), obyvatelé hustého pralesa Ituri, příležitostně ulovili okapi do svých pastí. Cestovatelé v 19. století občas zachytili letmý záblesk pruhů okapi, jak mizí do nitra pralesa. Od samého počátku se domnívali, že se jedná o pralesní zebru či koně.
[717x800]
V roce 1888 vedl neohrožený americký průzkumník a novinář Henry Morton Stanley expedici v oblasti tropického deštného lesa v severním Kongu. Byl zcela uchvácen krásou toto území a po celý zbytek svého života jej považoval za nejnádhernější kus Afriky. V roce 1889 se Henry Stanley rozhodl potvrdit existenci záhadného pralesního tvora a rozptýlit nejasnosti panující kolem jeho druhového zařazení. V roce 1890 se stal prvním Evropanem, který podal zprávu o existenci zvířete. Sám však zvíře nikdy neviděl, znal jej pouze z vyprávění domorodců, kteří mu také věnovali tři pruhy kůže okapi. Zvíře nazývali Pygmejové O´Api - Stanley však název chybně přepisoval atti.
Ve svém třídílném cestopise "V nejtemnější Africe" (vydáno 1890) se zmiňuje o jakémsi neznámém, oslu se podobajícímu zvířeti, které požírá listí. Žije prý v nejhlubších pralesích tehdejšího Belgického Konga. V Anglii tato zpráva nevzbudila žádnou pozornost a na celou věc by se brzy zapomnělo, kdyby nebylo zvídavosti dalšího britského výzkumníka - Sira Henryho Hamiltona Johnstona. Díky jeho výzkumům začalo být zvíře známo vědecké veřejnosti.
[513x296]
Dozvěděl se, že se o záhadném zvířeti zmiňovali cestovatelé Stuhlman a Schweinfurth, kteří viděli u Pygmejů brašny z jeho kůže, a dále anglický misionář Lloyd a Francouz major Marchand. Ti dokonce okapi viděli a považovali zvíře za pruhovanou antilopu. Johnston se snažil jít hlavně po stopách Stanleyových poznatků, ale až do roku 1899 byla jeho snaha marná. Jako britskému guvernérovi v Ugandě se Johnstnovi podařilo vysvobodit z rukou německého majitele zábavního podniku skupinu Pygmejů Wambuti, zajatých v pralese Ituri . Němec je chtěl odvézt do Evropy a vystavovat je na Pařížské světové výstavě jako ukázku "opolidí". Vděční Pygmejové, které pak Johnston hostil ve svém domě, než se vrátili do rodného pralesa, mu jako příteli vyprávěli vše, co chtěl vědět o "tajemném oslu atti". Dobře to zvíře znali. Upozornili Johnstona i na to, že jeho jméno zní správně "o´api" či "okapi". Popsali ho jako velmi plachého tvora, kterého je možno ulovit jen do velkých, dobře zakrytých jam, vykopaných v zemi. Jeho barva je prý tmavošedá až šedohnědá, má pruhované zadní nohy. Celkově svým vzhledem připomíná velkého osla nebo mulu. Na základě tohoto popisu byl Johnston přesvědčen, že jde o nějaký neznámý druh pralesní zebry či koně. V roce 1900 se Johnston vydal na svou první expedici za tajemným zvířetem do Belgického Konga. Tam mu belgičtí důstojníci v pevnosti Mbeni potvrdili existenci zvířete a sdělili mu, že o zebru jít nemůže, protože to zvíře má na hlavě rohy. Domorodí vojáci, tvořící posádku pevnosti, je prý často uloví a přinesou a jeho maso je velmi chutné. Johnstona nejvíc vzrušilo, když mu důstojníci sdělili, že naposledy se tak stalo nedávno a že v pevnosti by ještě měla být kompletní kůže okapi. Jaké však bylo jeho zklamání, když zjistil, že ji už černí vojáci rozřezali na opasky čelenky. Alespoň ty poslal Sir Harry v roce 1900 Zoologické společnosti v Londýně. Pak mu Wambutti ukázali stopy těchto zvířat. Z nich byl Johnston zmaten. Zatímco předpokládal, že zvíře patří nějakému druhu pralesního koně, stopy ukazovali rozdělené kopyto, jako mají sudokopytníci.
Johnston věděl, že primitivní koníci rodu Hipparion byli v pravěku tříprstí, a tak se domníval, že by mohlo jít o nějaký jejich dodnes přežívající druh. Nebo šlo o nějakou antilopu? Krátce nato se mu podařilo získat další vzorky kůže, které poslal profesoru Sclaterovi do Londýna. Ten s teorií antilopy nesouhlasil. Přikláněl se k tomu, že okapi je nový druh pralesní zebry, a popsal ji v únoru 1901 na objevitelovu počest pod jménem "Equus (?) Johnstoni". Ale velmi prozíravě zařadil za rodové jméno, kterým si nebyl zcela jist, otazník.
Mezitím sehnal Karl Eriksson, důstojník pevnosti Mbeni, pro Johnstona dvě lebky a celou kůži tohoto stále tajemného zvířete. Na lebce byly zřetelné osrstěné růžky. Bylo jasné, že nemohlo jít ani o zebru, ani o hippariona či antilopu. Johnston dokázal rozpoznat, že jde o živoucí třetihorní žirafu. Tvarem lebky odpovídala obrovské žirafě "Helladotherium duvernoyi", která žila na území dnešního Řecka. Helladotherium však bylo bezrohé. Je možné, aby v afrických pralesích přežila až do dnešních dnů třetihorní žirafa? Žirafy jsou přece zvířata otevřených savan, ne vlhkých a temných pralesů!
Profesor Lankester z Britského muzea přírodních věd, jemuž sir Johnston poslal svůj materiál k určení, zjistil, ze okapi je opravdu žirafa, nejblíže příbuzná s třetihorní žirafou "Samotherium boissieri" z ostrova Samos v Egejském moři. Samci měli na hlavách malé rohy stejné jako okapi, samice byly bezrohé. Ve vykopávkách na území Libye byl pak nalezen rod "Libytherium", svědčící o tom, že žirafovití této skupiny putovaly z jižní Evropy nebo Asie, kde tato čeleď vznikla, na jih do nitra Afriky. Profesor Lankester chtěl původně zařadit okapi přímo do rodu Samotherium (vzájemná podobnost byla velká), nakonec se však přece jen rozhodl pro samostatný rod. A tak byla tajemná žirafa konžských pralesů nazvána koncem roku 1901 oficiálním jménem "Okapia johnstoni". Je to jediný, dnes žijící pozůstatek prastaré podčeledi krátkokrkých třetihorních žiraf. Johnston sám ji živou nikdy neviděl, přesto však byl schopen podle získaných nálezů naprosto přesně zrekonstruovat její podobu.
Západní svět se tedy o existenci okapi dozvěděla počátkem dvacátého století. Je velkou ironií, že staří Peršané ji znali už před 2 500 lety. Na ozdobných reliéfech podél schodiště v paláci Apadana, v Persepoli, existuje její vyobrazení, jak je vedena coby dar Etiopanů perskému králi při každoročních oslavách nového roku. Navíc brzy po oficiálním objevení okapi byly v Egyptě odhaleny vyryté reliéfy se spodobněním okapi, dokazující, že toto zvíře bylo známé také starověkým Egypťanům. Přesto však bylo Evropany považováno po dlouhou dobu jen za výplod fantazie domorodců, za jakéhosi bájného jednorožce.
