Mokré shnilé dřevo. V tom si libuje roháček

Na Šumavě se vyskytuje několik velmi vzácných druhů brouků. Mezi ty, které jen tak někde nenajdeme, patří roháček jedlový. Jedná se o asi 1,5 centimetru velkého brouka lesklé černé barvy s rýhovanými krovkami. Samička a sameček jsou vzhledově rozdílní. Samička je menší s užší hlavičkou, sameček má mohutná kusadla, která připomínají jelení paroží. Doposud byl roháček jedlový, který vedle tlejících kmenů jedlí obývá také smrky a výjimečně i buky, popisován jen na několika málo místech v Česku, např. v Beskydech či Jeseníkách nebo v Českém lese.

„Roháček jedlový patří k takové trojici nejvýznamnějších pralesních druhů, které máme – roháček jedlový, trnoštítec horský a kornatec velký, přičemž asi úplně nejvzácnější, taková perla je trnoštítec horský. Roháček jedlový obývá dřevo ve velmi pozdním stádiu rozkladu, potřebuje opravdu mokrou, hnědou hnilobu, potřebuje kmeny, které se dlouhou dobu rozkládají na zemi. V takovém dřevě můžeme nalézt jeho larvy, nebo brouky před vykuklením," popisuje Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Roháček jedlový osidluje právě zachovalé pralesovité porosty, našli bychom ho například v údolí Blanice a samozřejmě ve všech bezzásahových zónách Národního parku Šumava. Roháček jedlový má ale také svého příbuzného, dalo by se říci bratrance – roháčka bukového.

„Roháček bukový v podstatě potřebuje to samé - mrtvé dřevo ležící na zemi v kontaktu se zemí a mokrou hnilobu. Alespoň pro Šumavu je celkem typický a častý, rozhodně je častější, než roháček jedlový," dodává Vladimír Dvořák.

Díky tomu, že na Šumavě žije relativně početná populace tohoto druhu brouka, můžeme ho podrobněji zkoumat a doplňovat tak vědomosti, které nám, stejně jako u dalších druhů vzácných brouků, chybí.