Nehodě se postav čelem!
Říká se, že zbytečné emoce velmi často vedou k nehodě, a proto, s nadsázkou řečeno, může bourat každý. Ostatně, přiznali jste to i vy, kteří jste v naší anketě v sedmi případech z deseti volili právě možnost, že se to může stát každému. Dva z deseti se přiznali, že už bourali, a každý desátý se domnívá, že je natolik dobrý řidič, že ho nehoda nepotká. Doufejme, že si alespoň uvědomuje, že okolo něj už tak dobří řidiči být nemusejí. Dnes a denně se o tom přesvědčují stovky a tisíce lidí.
Bourat sice může opravdu každý, ale jde o to jak. Už v legendárním filmu Jak napálit advokáta s Milošem Kopeckým v hlavní roli zazněla věta: „Není nad šikovně nabourané auto.“ To v dnešní době znamená nabourat nejen tak, že auto půjde snadno a levně opravit, ale hlavně tak, aby se nám pokud možno nic nestalo nebo zranění těch, kteří v autě při nehodě cestovali, byla co nejmenší. Základem je správně sedět.
„Je potřeba, aby bylo opěradlo sedadla co nejvíce narovnáno a se sedačkou tvořilo pravý úhel. Dále je důležité, že když položíme ruku na volant, měla by být přesně na jeho věnci. Pokud potom spustíte ruce do polohy tři čtvrtě na tři a máte je pokrčené, sedíte správně. U pozice nohou řidiče většinou nebývá problém. Tady je důležité, aby při sešlápnutí spojky nebo brzdy byly nohy stále pokrčeny,“ vysvětluje Jiří Patera z Polygonu Most.
Důvodem pro správný posez je především správná funkce bezpečnostních pásů, airbagů a dalších bezpečnostních prvků. Moderní auta dnes mají systémy, které dokážou rozpoznat blížící se nehodu - samy uvedou sedadla do správné polohy, přitáhnou pásy, zavřou okna a tak dále. Za míru zranění si však velmi často mohu lidé sami.
„Chybou je, že řidiči nebrzdí až do posledního okamžiku a nesnaží se co nejvíc vůz před nárazem zbrzdit. Brzdu pouští zbytečně moc brzy a nechávají tak autu větší kinetickou energii. Dokonce i tak zanedbatelný rozdíl v rychlosti jako jeden nebo dva kilometry v hodině může výrazným způsobem změnit následky nehody, “ popisuje nejčastější chybu instruktor HCT Jiří Parma.
Nejhorší je v kritické situaci zazmatkovat. Musíme si uvědomovat, co děláme, co se děje s autem, jak se chová a jak bude reagovat na jakýkoli náš pohyb nebo činnost.
„Když už opravdu vidíte, že se nehodě nevyhnete, sešlápněte spojku a vší silou brzdu, zapřete se o volant a čekejte náraz. To je však až poslední kritické brzdění. Do té doby by se však vůz neměl dostat do smyku, neměla by se mu zablokovat kola, protože s autem se dá relativně dlouho před nehodou něco dělat - například sjet ze silnice, trefit se mezi stromy nebo mezi auta. Ovšem kritické brzdění znamená zapřít se vší silou o pedál brzdy, ať ve voze máte, či nemáte ABS,“ radí pětinásobný mistr v rallye Václav Pech.
Důležité také je, kam se v takové situaci koukáme, protože platí, že kam se dívám, tam také jedu. To je totiž naprosto podvědomé.
Ve chvíli, kdy není kam uhnout, je pak důležité, jak a do čeho nabouráme.
„Když to bude například návěs stojící napříč cesty, je důležité snažit se nasměrovat auto na tvrdé místo, například na kolo, kde se dá využít deformační zóna auta. Nejhorší je namířit auto pod návěs, protože tam vás chrání už jen čelní sklo, které jen malým způsobem pohlcuje energii.“
Vždy bychom se pak měli snažit bourat čelně a je jedno, zda do stromu nebo do zdi.
„Při bočním nárazu je hraniční nárazová rychlost 34 km/h. Při nárazu ve vyšší rychlosti v podstatě dochází k úmrtí. Tělo ve voze není zdaleka tak dobře chráněno jako při čelním nárazu, což vyplývá už z konstrukce bočních sedadel.“
I v takovýchto nízkých rychlostech si totiž velmi snadno zlomíme vaz nebo dojde k vnitřním poraněním. Proto je lepší postavit se v takovém případě nehodě čelem, když jí svojí jízdou nedokážeme předejít.
