Stres a spěch si s sebou do Norska neberte

17. srpen 2012

Kdo se chystá autem do Norska, musí počítat s tím, že v této rybářské zemi se jezdí pomalu. Možná je to tím, že rybáři jsou rozvážní lidé a vědí, že spěch nikam nevede. Prakticky jen na jediné dálnici je povolena rychlost sto kilometrů v hodině, všude jinde se jezdí maximálně devadesát.

Mimo obec je nejvyšší povolená rychlost ještě o deset kilometrů nižší, tedy 80 km/h, v obci je normální padesátka. A překročení rychlosti, byť jen minimální, může vyjít hodně draho.

„Pokuty jsou opravdu tučné. Za zvýšenou rychlost v obci jen o 5 km/h zaplatíte pokutu přes šest set norských korun, v přepočtu zhruba 1.800 korun. Jízda na červenou však vyjde v přepočtu až na 15 tisíc korun. Dokonce i zdatní Italové tu jezdí jako beránci,“ upozorňuje Michal Holý ze serveru Norge.cz.

Možná je to tím, že silniční síť v Norsku nepatří zrovna mezi nejkvalitnější, tedy přesněji nejrovnější. „V Norsku je asi jen tři sta kilometrů. Většinou pojedete po standardních dvouproudých silnicích, ale hodně z nich, hlavně horské silnice jsou velmi úzké. Na to vás upozorní přerušované čáry na krajnici,“ dodává Holý.

Středová čára je v Norsku žlutá

Norské silnice mají oproti ostatním evropským cestám jednu zvláštnost, která na první pohled překvapí, ale je vlastně celkem logická. „Motoristé by se měli připravit na jednu odlišnost oproti českému značení. Barva středové čáry je v Norsku žlutá. Slouží to k zvýšení přehledu na komunikacích za snížené viditelnosti,“ přibližuje Filip Hoffmann z ÚAMK.

V Oslu či Bergenu se platí ekologický poplatek za vjezd do centra města. Jízda po dálnicích se platí prostřednictvím mýta, stejně tak se připravte na platbu za jízdu přes tunely a mosty. Norsko je zemí jezer a tím také trajektů. Ty Norsko spojují také s okolními státy – s Dánskem, Švédskem, Ruskem, Německem a také Islandem. U vnitrostátní přepravy většinou není nutná rezervace.

„Rezervaci bych doporučil pouze na hlavní trajekt z Bode do Moskenes na Lofotech. Ten je hodně vytížen hlavně v letní sezóně. Na trajektech můžete platit kreditní kartou, jezdí celkem pravidelně, ale někdy vás může překvapit, že poslední odjíždí o půlnoci a další jede až ráno,“ uzavírá Hoffmann.

To se týká především západního Norska. Na tamních cestách se můžete setkat také s poněkud netradičními dopravními značkami – například Pozor, molo, Pozor, padací most nebo dokonce Pozor, lyžař. Překvapit by vás neměla ani zvířata na cestě – domorodci to berou jako naprostou samozřejmost, a pokud se na silnici objeví třeba stádo ovcí, v klidu počkají, než přejde, a pak jedou dál.

ÚAMK Turistické informace v seriálu Autem po Evropě připravujeme ve spolupráci s ÚAMK.
autor: evk
Spustit audio