Dakarský deník 8: Spánek v řevu motorů a centrál

dakarský deníkFoto:  Dakar.com, Alena Palečková, Jan Rosenauer

Rallye Dakar není jen boj s tisíci kilometry v písku a kamení, ale také probdělé noci a usínání s hlasitou kulisou motorů, centrál a agregátů. Dá se vůbec v takovém hluku usnout?

Konvoj rallye Dakar od závodníků, přes pořadatele, lékaře až po novináře čítá i letos zhruba 2,5 tisíce lidí. Ti všichni se den co den přemisťují ve zběsilém tempu z místa na místo, aby stihli urazit za 14 dní devět tisíc kilometrů. Noci však tráví v obrovském táboře, kterému se odjakživa na Dakaru říká bivak. 

Na velké uzavřené ploše musí zaparkovat soutěžní i doprovodná technika, je tam velký jídelní stan, polní nemocnice, mobilní záchody i sprchy, ředitelství závodu a tak dále. Prostě takové malé pojízdné město, ve kterém je však i v noci obrovský hluk. Mechanici totiž klidně do rána spravují poničená auta a motorky, aby mohly ráno pokračovat dál. Kromě toho, že zkoušejí chod motorů ve vysokých otáčkách, běží naplno i centrály a kompresory. Za normálních okolností byste při takové kulise neusnuli, ale na rallye Dakar prostě musíte. 

"Skalní dakaráci spí buď na střeše kamiónu, nebo na 'sajtně'. Ostatní si ustelou ve stanu. Já si záměrně stavím stan co nejblíže nějaké centrále, protože její monotónní zvuk je mnohem lepší ukolébavka než přerušované hučení motorů a centrál. Já se na Dakaru vyspím skvěle," říká Ivo Kaštan, rekordman v počtu českých účastí na Dakaru v kategorii motocyklů. 

Méně odolní dakarští účastníci používají ucpávky do uší, které neustálý hluk v bivaku alespoň zmírňují. Nejlépe však v tomto případě zabírá únava, která se s přibývajícími kilometry stupňuje. Za pár dnů vám i bez ucpávek nevadí, že kousek od stanu každou noc vrčí elektrocentrála.