Dakar 2011 - Mnohem horší ročník, než Češi čekali

19. prosinec 2011

33. ročník slavného závodu s novodobým tradičním startem 1. ledna v argentinském Buenos Aires opět přehoupl počet startujících přes čtyři stovky na číslo 407. Čechů paradoxně ve startovním poli oproti ročníku 2010 ubylo. Místo rekordních sedmnácti strojů se jich vydalo pokořit dakarskou výzvu o pět méně. I tak naši fanoušci doufali, že se dokážou prosadit na stupně vítězů.

Ve hře přece byli pětinásobný vítěz dakarského závodu na čtyřkolce Josef Macháček a Aleš Loprais s tatrou, který chtěl prolomit jihoamerické prokletí předčasných odstoupení ze soutěže a ukázat potenciál svého kamiónu. Povedlo se jen to druhé. Technika totiž v obou případech selhala. Jenže právě tohle je rallye Dakar – nejtěžší závod na světě.

Pořadatelé nachystali trať dlouhou přes 9,5 tisíce kilometrů, z nichž víc než polovina se jela v rychlostní zkoušce. Některé pasáže měřených úseků v Argentině byly navíc rozděleny z bezpečnostních důvodů (úzké tratě, divoký porost, zídky) na trasu pro motorkáře a čtyřkolky a pro auta a kamióny. „V úvodu se tradičně závodí na úzkých horských cestách okolo rančů i docela hustým porostem. Kamión by tam vůbec neprojel, auta by měla co dělat a to vůbec nemluvím o předjíždění. Je to rozumné rozhodnutí,“ glosoval stavbu trati pětinásobný vítěz rallye Dakar na čtyřkolce Josef Macháček.

Třetí Dakar na jihoamerickém kontinentu prozkoumal víc sever Argentiny a Chile až k hranicím Peru. Pořadatelé po kritice minulých ročníků přidali písečné pasáže a duny hlavně v poušti Atacama. „Těšíme se, že přibude písku a rozhodovat se bude v dunách. Jsme na to dobře připraveni,“ pochvaloval si na startu řidič tatry Aleš Loprais, kterému nově dělala navigátora dakarská legenda Josef Kalina. Ten by rád navázal na vítěznou spolupráci s Alešovým strýcem Karlem, který s tatrovkou dokázal pouštní maratón vyhrát šestkrát. Starý dakarský mazák a šedesátník Kalina návrat do Loprais týmu komentoval se svým typickým humorem: „Je to ocenění mého celoživotního díla, vážím si toho.“

Těžké nehody a zranění provázely závodníky i v tomto ročníku

Stejně jako loni přinesla hned první měřená etapa do argentinského města Córdoba karamboly a vypadnutí několika favoritů. Těžký pád měl francouzský motorkář Cyrile Esquirol. Skončil se zlomeninami a dalšími zraněními v místní nemocnici. Stejný osud potkal i argentinského čtyřkolkáře Ademara Heguiabhereho, který nehodu odnesl těžkým zraněním hlavy.

Zničený Bekxův kamión zůstal v Córdobě

„Začátky bývají v Argentině nepříjemné. Hned se vrhnete do sto padesáti kilometrové rychlosti, kterou krotíte na poslední chvíli před ostrými zatáčkami a příkopy. Na patnáctém kilometru to Cyril nezvládl a zůstal ležet v příkopě. To člověku pozitivní náladu na začátku závodu nepřidá,“ odhaluje své závodnické pocity David Pabiška, v roce 2010 nejrychlejší z českých motorkářů na rallye Dakar.

Jenže nepříjemné nehody se přihodily i českým posádkám. Ve druhé etapě havaroval pilot tatry Marek Spáčil. Jeho kamión po dvou kotrmelcích nemohl pokračovat v závodě a odjel po vlastní ose do Buenos Aires. Posádce se naštěstí nic nestalo. Ve stejné etapě měl nehodu také hummer Zdeňka Sládka, jehož navigátor Miloslav Janáček skončil v nemocnici s pohmožděnou páteří.

Do třetice všeho zlého – ve třetí etapě havaroval Martin Kolomý v tatře, který byl společně se spolujezdcem Jaroslavem Lamačem přenesen vrtulníkem do neurologického centra zdejší nemocnice, oba s poraněnými zády.

(pozn. autora: Zatímco Sládek s Janáčkem se z nehody poměrně rychle zotavili, Kolomý a Lamač museli podstoupit operaci páteře v Jižní Americe a následnou intenzivní lékařskou péči v České republice. Zdravotní stav Martina Kolomého se během roku zlepšil natolik, že se postaví na start nového dakarského ročníku. Jaroslav Lamač tvrdě pracuje na tom, aby se vrátil do bývalé kondice.)

Náročné jihoamerické etapy dávají jezdcům i technice zabrat

Nad našimi jako by stále viselo jihoamerické prokletí, které sráží už třetí rok jejich šance na úspěch. Například Josef Macháček musel skousnout několik penalizací. Jedenáctiminutovou za překročení rychlosti v neměřeném úseku a dvě dvouhodinové za neprojetí povinnými body na trati. Jednu z nich mu nakonec pořadatelé odpustili. Macháčkovu čtyřkolku totiž vybavili poruchovou navigací, která občas nezobrazovala průjezdní body.

Prasklá zadní osa vyřadila Josefa Macháčka ze závodu

„Po malém handrkování mi špatnou navigaci vyměnili, jenže zrovna to vyšlo na etapu, kde byla trasa i některé průjezdní body pro motorkáře a čtyřkolkáře jiné. A hádejte, jakou mi namontovali? Bohužel tu s naprogramovanou trasou pro motocykly. Marně jsem tak projížděl naše body, ale ona mi je ani neukazovala, ani nezapsala. Vzalo mi to dobrých dvacet minut,“ smiřoval se s nečekanými komplikacemi Josef Macháček.

Jeho český parťák na čtyřkolce Martin Plechatý musel ze čtvrtého místa před dnem volna odstoupit. Na jedné z větších dun si, jak se říká, ustlal a narazil si záda a obličej. To by ho však nezastavilo v jeho touze při druhé účasti dojet do cíle rallye Dakar. Důvodem jeho konce v soutěži byla technická závada.

„Takovou poruchu jsem nečekal. Těhlice řízení najednou praskla, čtyřkolka udělala kotrmelec a už nebyla schopna další jízdy. Bohužel tento díl jsem s sebou neměl, protože je docela velký. Prostě byla to jedna ze tří možných závad, které se na místě nedají opravit,“ musel smutně konstatovat v novém dakarském bivaku v Arice nedaleko hranic s Peru Martin Plechatý.

Jméno Loprais opět na výsluní

Naši fanoušci však po této etapě prožívali extázi. Po čtyřech letech mohli slavit v kategorii kamiónů etapové vítězství českých barev. Na svůj dávný úspěch navázal Aleš Loprais se svou žlutou tatrovkou a tím přerušil dlouhou sérii vyhraných etap týmem Kamaz, která se zastavila na čísle 24 – to jsou skoro celé dva ročníky rallye Dakar. Sám to však nechtěl z průběžného třetího místa přeceňovat.

Martin Macík blahopřeje Aleši Lopraisovi k etapovému vítězství

„Chceme se soustředit hlavně na celkový výsledek, do cíle je ještě daleko. Nicméně samozřejmě to potěší. Tím spíš, že náš rozpočet je v porovnání s ruským týmem přesně 0,5 procenta. Takže jde hlavně o ekonomický úspěch,“ říkal před dnem volna Aleš Loprais.

Po první polovině rallye byli ve vedení favorité

Pořadatelé už dopředu slibovali, že následujících pět tisíc kilometrů do cíle v Buenos Aires rozdělených do sedmi etap bude náročnějších. Žádné překvapení nenabízel letmý pohled do pořadí jednotlivých kategorií. Motorkám vládl Španěl Coma s KTM, vedení ve třídě aut držel poslední dakarský vítěz Carlos Sainz s Volkswagenem Race Touareg a mezi kamióny se na výsluní vyhříval kamaz řízený Kabirovem. Zvýšenou srdeční aktivitu však mohl vyvolat fakt, že jejich náskoky na pronásledovatele se počítaly jen na minuty, což se týkalo i třetí tatry Aleše Lopraise.

Vladimir Chagin a jeho kamión značky Kamaz

Ještě než odstartovala sedmá etapa, postaral se o pozdvižení bývalý francouzský lyžař na boulích a pilot týmu BMW Guerlain Chicherit. Dostal do rukou jediný vůz Mini, který se postavil na start tohoto ročníku, ve výrazném červeno-černém zbarvení karosérie a s bílou střechou. Šlo sice o závodní techniku BMW X3 z marketingových důvodů převlečenou díly karosérie za Mini, ale co na tom. Tohle auto patřilo ve 33. ročníku k nejobletovanějším.

Aby byl zájem ještě větší, vymysleli si v týmu pro druhou část rallye převlečení do černých barev. Když už bylo mini v černém a po opravě, vyrazil Chicherit na zkušební jízdu za hranici bivaku. Jenže při ní ukončil působení značky Mini na tomto Dakaru třemi kotrmelci, po kterých už nebylo možné do startu etapy dát auto dohromady.

Jednou jsi nahoře, podruhé dole

Etapová sedmička opět znamenala českou hrdost. Aleš Loprais hned zopakoval etapové vítězství a poskočil na druhé místo v hodnocení kamiónů. Ovšem o dvě etapy dál se musel smířit s velmi hořkým koncem, když v jeho tatře vybouchlo turbo. Posádka vážnou závadu na trati jen provizorně opravila a vzhledem k tomu, že k poruše došlo v náročných dunových polích, musela si předepsanou trasu upravit tak, aby vůbec dojela do cíle. Pořadatelé na to zareagovali nekompromisním vyřazením ze závodu.

Aleš Loprais přemýšlí o diskvalifikaci ze závodu

„Je to takový ten moment, se kterým nic neuděláte. Turbo prostě bouchne a proti tomu není žádná prevence. V podstatě jsme měli štěstí, že auto nechytlo, protože po výbuchu turba se na rozžhavený motor okamžitě vylilo dvacet, třicet litrů oleje,“ snažil se najít něco pozitivního na nečekaném konci v závodě zkušený jedenašedesátiletý navigátor Josef Kalina.

Další jobovka na sebe nenechala dlouho čekat. Josefu Macháčkovi praskla v jedenácté etapě zadní poloosa, druhá z neopravitelných závad u čtyřkolek na trati. Náš třiapadesátiletý jezdec na spalujícím slunci čekal osm hodin na sběrný dakarský vůz a měl čas přemýšlet o smutném konci jeho posledního Dakaru, který jel se čtyřkolkou. „Rozhodnutí je definitivní. Možná se na rallye Dakar objevím v jiné kategorii nebo roli, ale víc teď nechci prozrazovat,“ nechal se slyšet Josef Macháček.

Smůlu pochopitelně neměli jen Češi. Carlos Sainz musel čelit ve druhé polovině soutěže několika defektům a problémům, čehož využil Katařan Nasser Al-Attiyah a poprvé vyhrál v kategorii aut rallye Dakar. Úspěch týmu Volkswagen podtrhuje zisk všech tří medailových pozic. Ještě drtivější byl triumf týmu Kamaz mezi kamióny, když vybojoval první čtyři příčky. Motorky ovládl španělský jezdec Marc Coma.

Z dvanácti českých strojů se v cíli v Buenos Aires nakonec objevila jen čtvrtina. Motorkáři David Pabiška (31. místo) a Jan Veselý (64. místo), které doplnil kamión značky Liaz s posádkou Vildman-Fajtl-Bervic (14. místo).

Další nepodařený jihoamerický ročník Dakaru z pohledu české účasti jako by dokresloval fakt, že Vladimír Chagin svým sedmým vítězstvím za volantem kamiónu definitivně sesadil z trůnu Karla Lopraise. Ten vyhrál rallye Dakar s tatrou celkem šestkrát.

autor: jař
Spustit audio