Rychlost můžou měřit i soukromé firmy
Celkem jednoznačný výsledek přinesla naše anketní otázka uplynulého týdne. Podle většiny hlasujících - 82 procent - by města neměla k měření rychlosti využívat služeb soukromých firem. Zbývajících 18 procent hlasujících si naopak myslí, že by to tak mohlo být. Co o tom říká zákon a jak to vypadá v praxi?
Zákon o provozu na pozemních komunikacích na první pohled celkem jednoznačně říká, že k měření rychlosti vozidel je oprávněna policie a obecní policie; přičemž obecní policie postupuje v součinnosti se státní policií. Jenže zákon už neřeší technický způsob měření, takže v současnosti existují dva právní názory. Podle jednoho si mohou obce za určitých podmínek pronajmout radar od soukromé společnosti, či dokonce by je měly nechat přímo měřit rychlost, zatímco druhý to popírá.
Definitivní slovo by měl dát expertní tým ministerstev vnitra a dopravy, který o tom v současné době jedná. I když z naší internetové ankety jednoznačně vyplynulo, že by obcím neměly pomáhat soukromé společnosti, pak anketa mezi pražskými řidiči dopadla nerozhodně.
"Nejlepší by bylo, kdyby neměřily rychlost vůbec, jinak je mi to vcelku jedno."
"Když to bude měřit soukromá firma a bude na to mít certifikát, tak si myslím, že to je v pořádku."
"Podle mě by soukromé firmy neměly měřit rychlost vůbec. To by mělo být pravomoci policie."
V sedmi městech naší republiky si ale tamní radnice radar na měření rychlosti pronajala. A na jakém principu? To vysvětluje právní konzultant projektu Michal Šturm.
"Město samozřejmě měří samo za pomoci městské policie, my pouze pronajímáme zařízení. Je to podobná situace, jako když by někdo zpochybňoval to, že si městská policie nemůže vzít auto na leasing, protože potom by pachatele pronásledovala leasingová společnost. Od nás dostane pouze zařízení a podpůrné služby. Naše společnost se s naměřenými daty nikde nesetkává."
A jak doplňuje Jakub Hynek za projekt Bezpečná města, radar si na sebe vydělá, protože město platí jeho pronájem předem dohodnutými procenty z vybraných pokut.
"Výstupem měřícího zařízení, které automatizovaně zaznamenává přestupky, je záznam obsahující fotografii vozidla, záznam o datu a čase a informaci o daném přestupku - o kolik byla překročena povolená rychlost nebo že vozidlo jelo na červenou. Tento záznam dostává městská policie, která ho potom jako zjištěný přestupek předává odboru dopravy města."
A tento záznam je samozřejmě průkazný, takže za tříleté trvání projektu Bezpečná města se podle Michala Šturma ještě žádné odvolání řidiče proti pokutě neřešilo soudní cestou.
"Zřejmě z toho důvodu, že když si vinící vzali právníka, tak ten jim vysvětlil, že to jsou zákonem dané věci a že by těžko uspěl u soudu."
Na první pohled by se mohlo zdát, že vybírání pokut prostřednictvím stacionárního radaru je docela dobře výdělečný podnik. Ale jak potvrzuje Miroslav Nakládal z prostějovského magistrátu, není tomu tak.
"Máme příjmy i z pokut za nehody, za jízdu pod vlivem alkoholu a ty jsou několikanásobně vyšší než příjmy z těchto zařízení."
Vliv na to samozřejmě má i kouzelná větička - řídila osoba mě blízká - díky které se prý až 80 procent přestupků, zjištěných na těchto radarech odkládá a nekončí tak přidělenými body a finanční pokutou. Ale podle Jakuba Hynka peníze nejsou hlavní důvodem instalace radarů.
"Když řidiči vědí, že v dané křižovatce je měřicí zařízení a přinutí je to k předpisové jízdě, tak je to přesně ten výsledek, který si od akce města slibují."
