Zahojíme se na silničářích?!

Představte si situaci, kdy jezdíte do práce velmi brzy ráno. V noci mrzlo a předtím hodně nasněžilo - silnice po které jedete je jak se říká jako sklo. Třikrát málem spadnete do příkopu jenže po čtvrté už jste najednou čumákem v příkopu. I když Vám se nic nestalo, auto je rozbité a tak máte vztek. To pak člověk začne uvažovat kdo by mu škodu mohl zaplatit. Silničáři? Pojišťovna?

"Z povinného ručení tuto škodu uhradit nelze, protože povinné ručení chrání vlastně okolí vozu a řidiče. Z povinného ručení se hradí veškeré škody způsobené automobilem někomu jinému a nikoliv škoda, která vznikla na vašem automobilu. Pro tento typ škody je možné sjednat havarijní pojištění, z něhož se hradí i škody vzniklé na vlastním vozidle způsobené samotným řidičem," říká Richard Kapsa z České asociace pojišťoven.

Ti kteří havarijní pojištění mají, jsou ve výhodě.

"V případě, že k nehodě dojde, tak je třeba standartním způsobem kontaktovat svoji pojišťovnu, nahlásit jí vznik škody a poradit se, jakým způsobem si vozidlo nechat opravit. Je nutné upozornit, že v případě havarijního pojištění platí klient spoluúčast, která se pohybuje v řádu tisíců nebo i desítek tisíců korun, a to podle toho, jak typ si klient vybral."

Řada z nás ovšem havarijní pojištění nemá, a tak jim nezbyde nic jiného, než si škodu zaplatit z vlastní kapsy. Ledaže by se rozhodli uplatňovat ji na správci silnice, tedy na silničářích.

"Odpovědnost je ze zákona na nás jako na správci komunikace. Odpovědnosti se nevyhýbáme a snažíme se to nějakým způsobem řešit. Pokud dojde k poškození vozidla, je zapotřebí zavolat policii. V případě, že policii nehodu posoudí tak, že to byla závada, kterou řidič nemohl předpokládat a byla způsobena vozovkou, tak se snažíme s poškozenými řidiči vést taková jednání, aby jejich nároky byly uspokojeny."

Tohle prohlášení Luděka Dostála ředitele Pražské technícké správy komuniakcí může v někom vzbudit velké naděje. Ovšem právník Pavel Fastr, který se v oboru pohybuje celý život, nás zase trochu zchladí.

"Jsou to spíš vyjímky, protože policie to většinou dá za vinu řidiči, který nepřizpůsobil jízdu stavu vozovky. Policie řekne, že situaci viděl a znal, že byla zřejmá, a že je to tedy vina řidiče."

Dopravní policista Radek Kulíšek z praxe dodává:

"Pokud to řidič nedokáže pochopit a stále tvrdí, že tam neměl být sníh ani led, a že nehavaroval kvůli svému řízení, ale kvůli stavu vozovky, tak se případ postupuje do správního řízení, kdy rozhoduje už správní orgán. Pokud je to profesionální řidič, tak většinou svoji chybu uzná, ale pokud je to běžný a méně zkušený řidič, který není tak "vyježděný" a není schopný odhadnout situaci, tak těm je těžké vysvětlit, že silničáři pouze zmírňují následky zimy. Každý řidič přece musí počítat s tím, že když vjede do těžko sjízdného úseku, tak ovladatelnost vozu se okamžitě změní. Když to vezmu procentuálně, tak 20% řidičů si to vysvětlit nenechá a zbylých 80% vinu uzná."

Teď se podíváme na to, na kom se "zahojit", když rozbijete auto na sněhu. Víte, že nejlepší je havarijní pojištění, kde si zaplatíte jen spoluúčast a dál vás to nezajímá. Bohužel, z vašeho povinného ručení vám škodu nikdo nezaplatí, ani kdybyste se na "hlavu stavěli". Tím jako by se zdálo, že jsou pojišťovny jsou z našeho tématu už "venku." Tak to ale není! Představte si, že existuje speciální pojistka, pro tyto případy. Nejde ovšem o žádné zimní připojištění proti sněhovým kamilatám, ale o pojistku, kterou mají podle právníka z oboru, Pavla Fastra, uzavřenou v řadě společností, které se starají o silnice. Případné škody pak neplatí ze svého.

"Řeší to pojišťovna, která uváží, jestli vyplatí náhradu rovnou. Samozřejmě, pojišťovna správy silnic, nikoliv motoristy."

Pro případné jednání, ať se správcem komunikace nebo s pojišťovnou, je pochopitelně nutné mít detailní dokumentaci, nejlépe asi policejní protokol. Alternativně alespoň fotografie a svědky. A pak můžete postupovat stejně jako policie.

"Policie obvykle vznáší dotaz, co jsme tam prováděli za údržbu, eventuelně kdy to bylo. Nicméně, tady naprostá většina případů končí tím, že řidič nepřízpůsobil svoji rychlost stavu a povaze vozovky," říká Josef Bulka dispečer karlovarské Správy a údržby silnic.

Jak se starat o silnice popisuje zákon 13 z roku 97 a prováděcí vyhláška 104. Pokračuje Pavel Fastr. "Vlastníci komunikací, ať už je to stát u dálnic a silnic první třídy, kraj, když jsou to silnice druhé a třetí třídy, nebo popřípadě obec, když jsou to ulice a městské komunikace, odpovídají za škody, pokud neprokážou, že nebylo v mezích jejich možností závady, pokud jde o závady v důsledku přírodních vlivů, alespoň zmírnit. Nikoliv tedy odstranit, ale zmírnit. To znamená propluhovat, posypat atd."

No a na ono zmírňování ještě mají dané celkem velkorysé limity.

"U dálnic a rychlostních silnic to jsou 2 hodiny od začátku spadu sněhu, od chvíle kdy zjistili, že začal padat sníh, začalo namrzat, nebo se vytvořilo náledí. U ostatních silnic I. třídy jsou to 3 hodiny. Tak to jde postupně, až u místních komunikací s nejmenší důležitostí, jako jsou např. vilové čtvrti, je to dokonce 48 hodin."

Takže už znáte jak zákon, tak praxi při řešení nehody na sněhu. Závěrem to nejzajímavější. Člověka, který celý život řeší problémy se silničáři se ptáme: Jakou má motorista vůbec nějakou reálnou šanci? "Neměl by asi šanci, kdyby byla taková kalamita, která byla nedávno. Ale když máte ojedinělý případ, jako je například vytékání vody na vozovku, kde je vozovka suchá, vymrzlá a najednou od někud vytéká voda a vznikne tam kluziště. Také jsou určité lhůty v jakých musí komunikaci prohlédnout, aby zjistili, jestli tam závada nevznikla. V takovýchto ojedinělých případech myslím, že by šanci měl. Z praxe vím minimálně o dvou případech, kdy postižený motorista vyhrál."

Přiznejme si ale, že dva případy za víc než 40 let kariéry nejsou příliš pozitivní statistikou.