Řidiči crashtestů
Vzhledem k vysokým požadavkům na bezpečnost cestujících v autech se provádí desítky a desítky crashtestů a také počítačových simulacích. Dokonce po každém faceliftu musí vůz projít opět homologací a tedy i sérií crashtestů. A to je čas pro pravidelné a věrné účastníky každého testu. Víte, o kom je řeč? Ano, jsou to testovací figuríny. Dozvíte se, kdy se začaly používat při simulacích nehod a také, kolik typů nebo druhů jich vlastně je.
Testovací figuríny, které jsou také částo nazývány jako crashtest dummies a pracovně Damíci, jsou vlastně makety člověka, které ve voze simulují pohyb posádky při nehodě. Kdy se poprvé tyto "neúnavní kaskadéři" objevily při testech aut jsem se zeptal Jiřího Svobody z ČVUT, z centra Josefa Božka pro testování motorů a automobilů.
"V tomto směru je možné považovat jako přelomová 70. léta, kdy vlastně byly poprvé uskutečněny crashtesty, u kterých bylo snímáno zrychlení a zatížení na figurínách. Do té doby sice figuríny při testování vozů také seděli v autě, ale byly to náhražky člověka pouze tvarem a nebyly snímány veličiny jako jsou zrychlení a síly na některých částech těla figuríny."
Při testech se musí používat více typů figurín, protože co se například velikosti týče, tak by jedna na celou populaci určitě nestačila.
"Máme vlastně 3 základní velikosti figurín. Je takzvaná 50%, kdy velikosti figuríny odpovídá 50% populace, respektive 50% populace je menší než tato figurína. Pak jsou to 95% figuríny, kdy 95% populace je menší než figurína a pak jsou to 5% figuríny, tam to funguje analogicky. To je tedy figurína, co se týče velikosti a hmostnosti jednotlivých částí těla. Samozřejmě, nejmodernější figuríny mají v sobě deformovatelné prvky, které jdou třeba zlomit."
Asi to bude znít morbidně, ale jde přece o bezpečnost, takže aby se zjistilo, kolik síly je potřeba na zlomení například ruky, muselo se provádět mnoho biomechanických zkoušek také na lidech. Figuríny nejsou rozděleny jen podle velikostí a váhy, ale také podle jednotlivých druhů nárazu.
"V podstatě taková první známá byla figurína hybrid, ovšem podobných figurín bylo v poslední době vyvinuto poměrně velké množství, často jsou určeny pro určitý typ nárazu. Třeba pro boční náraz mají například lépe provedenou oblast hrudníku, která při bočním nárazu je nejvíce zatěžovaná. Abychom mohli lépe sledovat odezvu člověka na náraz, tak proto je hrudník propracovanější."
Figurína Hybrid byla hlavně využívána pro čelní náraz. Ještě je tu ale jedna část populace, která své doublery rozhodně také potřebuje, a to jsou to děti. A hned pro ně jsou 4 typy Damíků: 9 měsíční, 3 leté, 6 leté a 12 leté. No, všechny typy figurín pohromadě a máme tu pěknou více generační rodinku, včetně babiček a vnoučat. Stačí sbalit piknikový koš a vyrazit, jak se říká, proti zdi. Pojďmě teď na chvíli do historie. První dvoubodové bezpečnostní pásy byly v sériové produkci v roce 1956 a v podstatě od 60. let začal vývoj na pasivní bezpečnosti, tak jak jí známe dnes. Pasivní bezpečností se rozumí samotná konstrukce vozu. Mezi aktivní prvky bezpečnosti vozu patří přídavné sytémy, například ABS. Zůstaneme ale u té pasivní, tedy u konstrukce. Co jsou to vlastně deformační zóny?
"Pokud bychom vzali jako příklad, řekněme, čelní náraz vozidla, tak deformační zóna, otázka je, čemu budeme říkat deformační zóna, ale to co svou deformací zpomaluje vůz při nárazu, je v podstatě celý předek," říká Jiří Svoboda z ČVUT, z centra Josefa Božka pro testování motorů a automobilů.
Jednotlivé bezpečnostní prvky vozu jsou konstruovány tak, aby pohltily určitou část kinetické energie a zdeformovaly se, přičemž míra deformace záleží samozřejmě na rychlosti před nárazem. A teď onen slibovaný Matrix.
"Nejprve se tedy začínají deformovat plasty nebo struktura v oblasti nárazníku, dále chladič a podélníky vozidla. Celkové deformaci vozidla také přispívá motor, přesněji jeho uložení motoru."
A jak vypadá náraz pod kapotou? Nejdřív se deformuje příčka za plastovým nárazníkem, pak příčná vzpěra, a potom deformační elementy v karoserii, které pohlcují energii při nízkorychlostních nárazech, ale svou funkci plní i při těch vysokorychlostních. A pak se deformují také podélníky vozidla, na kterých je upevněn vlastně motor a nápravy. Ty jsou konstruovány tak, aby se zdeformovaly do tvaru harmoniky. A teď kontrolní otázka. Víte, který bezpečnostní prvek je ten nej? Airbag, bezpečnostní pás nebo snad ABS? Odpověď zná Jiří Svoboda z ČVUT
"Spíš tedy bezpečnostní pásy, protože airbag je v podstatě jakýsi doplněk bezpečnostních pásů, i když v USA nebylo legislativou dlouho vyžadováno, aby se řidiči a spolujezdci poutali, ale výzkum a vývoj v této oblasti ukazuje, že tyto dva bezpečnostní prvky musí fungovat spolu současně a vzájemně se doplňovat."
No a na závěr nám zbývá rozluštění kvízu. Takže nejstarší zapsaná nehoda je z konce 19. století a bohužel měla smrtelné následky.
