Biomosty prodražují dálnice
Komunikace, mosty, tunely a biokoridory - to jsou základní čtyři prvky při výstavbě dálnic a rychlostních komunikací. Ještě před pár lety ovšem biokoridory byly občasnou výjimkou, v současnosti jsou pak nezbytnou nutností. Přičemž pro motoristy nemají vůbec žádný význam a mnozí si jich ani nevšimnou. A přitom právě kvůli těmto biokoridorům často dochází ke zpoždění výstavby a hlavně pak k jejímu prodražování.
Nejprve bychom možná měli vysvětlit k čemu biokoridory a biomosty slouží.
"Jsou to mosty, které napomáhají k migraci živočichů, aby se nedostávali na pozemní komunikace. Po obou stranách zářezu nebo násypu budou vybudována oplocení, která zvířata navedou na příslušný přechod," přibližuje projektový manažér Skansky Karel Kulík.
Biomosty a koridory jsou už pravidelnou součástí nových staveb, přičemž z hlediska motoristů jde jen o další tunel.
"Celý tenhle 70metrový tunel slouží pouze k zachování původního rázu krajiny. Z pohledu motoristy to vypadá asi tak, že vjede do dalšího tunelu, nad kterým je tráva," doplňuje kolega Ondřej Šuch.
Podle děkana dopravní fakulty ČVUT docenta Petra Moose ale člověk musí přírodu respektovat a tyto doplňky dopravních staveb jsou opravdu nutností.
"Trendy z minulosti už jsou dávno pryč. Musíme vycházet z požadavků, které umožňují průchod daným územím. Tím pádem se původní záměr, který vycházel dvakrát až třikrát levněji, značně prodražuje."
A někdy docela dost. ČVUT na základě požadavku ministerstva dopravy vypracovala cenové normativy a z těch je zřejmé, že jeden metr čtvereční biomostu stojí 28 000 korun. Kolik metrů ale měří jeden most?
"Jsou to řádově stovky, někdy i tisíce metrů. Velice se to liší podle charakteru krajiny."
Ředitel Ředitelství silnic a dálnic Alfréd Brunclík ale nabízí i konkrétní čísla za ekokoridory.
"Například na středním úseku budované dálnice D47 činí tyto náklady téměř půl miliardy korun, na silnici I/11 z Třince do Jablůnkova se jedná o objekty za stamiliónové částky."
O tom, kde a jaké biokoridory či mosty budou stát, rozhoduje už takzvaná EIA - studie dopadu stavby na životní prostředí. A bývá většinou největším problémem stavby, kterou často oddaluje a následně prodražuje. Ekologické iniciativy totiž do procesu příprav vstupují se svými požadavky, které jsou nakonec realizovány, někdy jen proto, aby se už konečně začalo stavět.
"Ano, to jsme už taky zažili. Stavěl se most pro medvědy, ale v životě tam žádný nešel."
Ostatně tuto praktickou zkušenost potvrzuje i Alfréd Brunclík, podle kterého se sice v zahraničí také staví přechody pro migrující zvěř, ale v menším rozsahu.
"Berte to jako můj osobní názor. V rámci Evropské unie jsou tyto záležitosti uplatňují poměrně silně, nicméně my jsme jako obvykle papežtějští než papež."
K tomu není co dodat.
