Vozíčkáři mohou mít auto na míru

28. září 2010

Auto je pro mnohé z nás nezbytným dopravním prostředkem, ale kdybychom jen trochu chtěli, určitě můžeme jet třeba do práce jinak – autobusem, vlakem nebo na kole. Jenže jsou i lidé, pro které by bylo hodně komplikované dostat se někam bez auta. Pro ně je skutečně nutností. Vědí však vozíčkáři, jak co nejsnadněji získat vozidlo upravené přesně na míru?

Většina vozíčkářů nemá takový příjem, aby si mohla koupit auto. Jejich první cesta proto většinou vede na odbor sociální péče, aby zjistili, jak vysoký příspěvek na nákup auta by mohli dostat. Jenže to většinou bývá špatný začátek.

„Problém je v tom, že úřady rozhodující o výši příspěvku nemají žádná jasná kritéria. Záleží tedy spíš na konkrétním úředníkovi, kolik peněz dá,nastiňuje situaci předseda Rady osob se zdravotním postižením Václav Krása.

Prodejce aut Milan Vilhan, mimochodem sám také vozíčkář, může potvrdit, že pak dochází ke zbytečným problémům. „Klienti, kteří se sami snažili vyjednat příspěvek, kdy vlastně žádali a pořádně nevěděli o co, k nám potom přijdou a stěžují si, že dostali například nízký státní příspěvek nebo že nemají příspěvek na ruční řízení či na další kompenzační pomůcku.

A to všechno jen z neznalosti. Ovšem zdravotních postižení je tolik, že asi není v silách samotných úředníků sociálního odboru přesně odhadnout, co všechno by takto handicapovanému člověku usnadnilo řízení auta.

Ti osvícenější se ještě před rozhodnutím o výši příspěvku poradí s odborníky, ale daleko výhodnější je opačný postup. Nejprve si vybrat auto a příslušné úpravy a teprve pak žádat o příspěvek. Častokrát pomohou i sami prodejci.

Se sociálními odbory bez problémů komunikujeme. Jsou tam velmi ochotní lidé, kteří sami mají zájem o informace, protože neznají nové trendy. Těmto klientům ve většině případů pomůžeme financovat přímo daný typ vozu, úpravu, nebo kompenzační pomůcku a ušijeme pro ně vůz na míru.“

V dnešní době už je totiž možné upravit vozidlo pro člověka prakticky s jakýmkoli postižením. Dokonce i když nemá ruce.

Dělali jsme vozidlo pro člověka, který řídí nohama. Mezi klienty jsou také lidé velmi malého vzrůstu nebo lidé s extrémně těžkými elektrickými vozíky, které váží až 200 kilogramů, a špatnou hybností končetin. V tomto případě se přistupuje ke složitějším systémům, které řidič ovládá dotykem – například blinkry nebo světla. To v dnešní době není problém.“

Základní úpravou pro vozíčkáře je řízení, přičemž v současnosti se už upouští od ručního řízení, ale raději se využívá automatická převodovka. Vyjde to levněji a ovládání auta je jednodušší.

Odpadá jakákoliv práce se spojkou a vůz se mnohem lépe ovládá – například při rozjezdu do kopce nikdy necouvne. Pro ovládání vozu s automatickou převodovkou stačí jedna jediná páka, která při stisku směrem dolů přidává plyn a dopředu brzdí. To k ovládání celého vozidla stačí,“ dodává Milan Vilhan.

Další úpravy aut se týkají odkládaní vozíků a také nastupování. Není problém udělat výsuvné či otočné sedadlo, které zdravotně postiženému výrazně usnadní nástup do vozu. Pokud mu ovšem řidič vedle stojícího auta nechá dostatečný prostor.

autor: evk
Spustit audio