Každá díra musí mít svou značku
Pojďme si v Motožurnálu trochu pohrát s čísly. U nás je 55 tisíc kilometrů silnic. I kdyby na jednom jediném kilometru byla jedna jediná větší díra vyžadující opravu, která by stála tisíc korun, bylo by na opravy potřeba 55 miliónů korun. Jenže, situace je taková, že spíše najdeme jednu díru na jednom metru, a to už by bylo potřeba 55 miliard korun. Přitom na opravy hlavních tahů jdou ze Státního fondu dopravní infrastruktury miliardy čtyři. A to nepočítáme ty nejrozbitější silnice spojující menší města, obce a vesnice. Zkrátka, peněz na opravy silnic nebylo, není a nebude nikdy dost. Alespoň to zatím tak vypadá. Ale co máme dělat my řidiči? Kdo nás proti případnému poškození auta na rozbité silnici ochrání?
Nikdo! Tak to není pravda. Viník se leckdy těžko hledá, ale vždy tady je. Díra na silnici totiž nebývá způsobena vyšší mocí. Není to úder blesku. Rána se ale ozve, když díru takzvaně trefíme.
„Většinou je to taková ta tvrdá rána, která se občas přenese do volantu. Prvotní příznaky jsou například boule na bočnici, které si mnohdy ani nevšimneme. Proto je potřeba kontrolovat pneumatiku častěji než jednou v roce. Po projetí díry také může dojít k postupnému narušení pláště. Dokonce při vyšších rychlostech může dojít až k explozi pneumatiky jako takové, protože se její jednotlivé vrstvy odseparují od sebe,“ popisuje nepříjemný důsledek vymetené díry na silnici Richard Srbecký z Good Yearu.
Poničená pneumatika je ale většinou to nejmenší. V řadě případů dojde k poničení nebo prasknutí ráfku kola, který nebývá nejlevnější, a také k rozhození geometrie, nemluvě o případném poškození podvozku. Záleží na naší rychlosti a velikosti výtluku. Je třeba vědět, že dodatečně asi těžko budeme prokazovat, že jsme si škodu způsobili právě na díře, kterou jsme projeli před týdnem na druhém konci republiky. Proto bychom měli, když už se ona rána ozve, zastavit a auto zkontrolovat. Budeme-li mít viditelné poškození, pak neodkladně na místo zavolat policii, i když je škoda menší než sto tisíc korun, a situaci řádně zdokumentovat. Pak se bude řešit, zda byl výtluk řádně označen.
„Obecně platí, že každý takový výtluk by měl být nějakým způsobem označen. Je to přísné, avšak taková je právní úprava. Dokonce ani značka nerovnost na vozovce neoznačuje úsek, který vypadá jak tankodrom. A to z jednoho prostého důvodu, že značka má označovat jednotlivé výtluky nebo nerovný povrch v daném úseku. Ovšem nikoliv povrch, který se blíží již zmiňovanému tankodromu,“ upozorňuje na důležitý fakt právník Jan Kněžínek.
Na takové silnici musí silničáři tedy snížit rychlost v celém úseku a řidič pak musí nebezpečí spojená s výmoly předvídat. „Přinejmenším by měla být v takovém úseku snížena maximální rychlost jízdy a současně by tam mělo být minimálně upozorněno na nerovnosti . Ovšem ne obecně, ale pokud možno před každým výtlukem nebo alespoň značkou, která vyznačí délku úseku. Obávám se ale, že řada silnic by musela být označena od začátku do konce. “
Bude tady asi také diskuse o tom, co řidič může, a co už nemůže takzvaně předvídat, protože to je jeho povinnost. „Obecně se dá říct, že předvídat může řidič něco, co je běžné v dané situaci. Co při běžném chodu věci chodu odpovídá tomu, co se dá očekávat, nebo ne,“ vysvětluje opět Jan Kněžínek.
Zabývat se tím, do kdy musí silničáři výtluk označit, nemá příliš smysl, protože ten, kromě havárií vody a podobně, nevznikne z minuty na minutu. V případě škody na neoznačeném výtluku se tedy obracíme na správce komunikace.
„Obrátit se na správce komunikace a poslat informaci se žádostí a s místem, kde k nehodě došlo. Je třeba zde zajistit fotodokumentaci, kopii technického průkazu a my začneme komunikovat s řidičem ve věci odškodnění. Ve chvíli, kdy je výtluk na vozovce označen, je řidič povinen přizpůsobit jízdu povrchu vozovky. A v tu chvíli nemá nárok na odškodnění,“ vysvětluje Martina Vápeníková z Ředitelství silnic a dálnic.
A jsme zpátky u dokazování, zda byla díra řádně označena, zda ji řidič mohl očekávat, a tak dále. Leckdy pak o náhradě škody musí rozhodnout soud.
