Boj s únavou je předem prohraný
Nevěnování se řízení bylo loni v létě nejčastější příčinou tragických nehod. To historie policejních statistik nepamatuje. Vždy s přehledem vedla u nás tolik oblíbená nepřiměřená rychlost. Svůj podíl na tom mělo i počasí, protože se vzrůstajícími teplotami a v létě tradičně dlouhými cestami roste únava řidičů a ta mívá tragické následky.
Mikrospánek je v policejních statistikách veden jako nevěnování se řízení. Výstižněji se asi ani definovat nedá. V parných letních dnech a zvláště při delších cestách na dovolenou, které nás čekají, přichází pomalu, nenápadně a tak trochu zákeřně.
„Člověk na sobě může pozorovat různé symptomy únavy: například chvilkové útlumy, nebo když zjistí, že se v jízdním pruhu nepohybuje zrovna bezpečně a občas zajede ke krajnici. To už je silné varování,“ popisuje první příznaky únavy doktor Petr Bouchner.
V první řadě je potřeba těmto signálům věnovat pozornost i ve chvíli, kdy už máme cíl na dohled. Asi nikdo nestojí o to, aby na svůj dům koukal z nemocnice, když normálně je to obráceně. „Lidé si myslí, že posledních dvacet kilometrů ještě dojedou. Podle statistik se vysoké procento právě nehod s mikrospánkem stává velmi blízko cílové destinace. “
Nejvíce nehod s mikrospánkem se stává při dlouhých nočních jízdách, kdy je slabší provoz, řidič řeší méně situací a monotónní jízda ho navíc ukolébá. Má to ovšem jednu výhodu. „Díky tomu, že je silnice prázdná, mikrospánek často proběhne bez jakýchkoliv následků. Řidič si to buď uvědomí a nějakým způsobem zareaguje – zastaví, aby si odpočinul, projde se po parkovišti anebo se i trochu vyspí – nebo si to řidič neuvědomí a některý z dalších mikrospánků může skončit fatálně. “
I s únavou se však dá bojovat, protože jsou řidiči, kterým jsou dlouhé a únavné cesty denním chlebem. Jenže jak ukázal výzkum, nikdo ji nedokáže přemoci. „Únava působí ochromení jak vnímání, tak vyhodnocování situace. Dělali jsme řadu experimentů, kdy měl řidič zastavit na semaforu na červenou, a měřili jsme reakční čas. Někteří účastníci dokonce červenou projeli, byť po projetí semaforu zastavili a byli si vědomi, že červená svítila. Ovšem vyhodnocení situace bylo natolik dlouhé, že už řidič nestačil včas zastavit. “
Mnozí se snaží únavu porazit energetickými nápoji nebo kávou, ale to není zrovna to nejvhodnější. „Není dobré spoléhat se na energetické nápoje. Na každého působí jinak. Pokud je někdo zvyklý na větší dávky kofeinu, jedna káva nebo energetický nápoj tolik nenabudí. Další zrada je v tom, že nápoj sice únavu oddálí, ale o to rychleji a silněji zaútočí po odeznění jeho účinku.“
To už jsou lepší nejrůznější pamlsky, ale ne si nacpat břicho až k prasknutí, protože pak by se únava ještě násobila. „Drobné potraviny, bonbóny nebo ovoce za volant patří. Myslím si, že zvlášť v posledních fázích cesty, které mohou být jednotvárné, nerozptýlí pozornost natolik, aby mohly být nebezpečím, “ doporučuje doktor Jaroslav Větvička.
S únavou je to za volantem takřka stejné jako s alkoholem. Boj s ní je předem prohraný, i když pravda, někteří dokážou remizovat, ale za jakou cenu. Ostatně, i následky nehod jsou velmi podobné – ty nejtragičtější.
