Umí mýtné brány měřit rychlost?
Je to zvláštní. Přestože Česká republika patří k zemím, kde nejvyšší povolená rychlost na dálnicích patří k nejvyšším, tedy 130 km/h, pro spoustu řidičů je to stále málo a v poklidu ji překračují. Přitom by stačilo tak málo – aby mýtné brány měřily rychlost. Zatím to nedělají, i když mnozí řidiči jsou přesvědčeni, že ano.
Mýtné brány jsou prakticky za každým dálničním nájezdem. Celkem je jich na našich cestách kolem 250, takže možností, kde a na jak dlouhém úseku měřit rychlost, je opravdu hodně. Teoreticky by to měli jednodušší řidiči nákladní aut a autobusů, protože ono známé pípnutí je upozorňuje, že právě projeli pod mýtnou branou.
Zatím však Obu jednotky stejně jako mýtné brány slouží pouze k odečtu mýta, přestože tyto obrovské sloupy na dálnicích i silnicích prvních tříd by rychlost projíždějících aut bez problémů měřit dokázaly.
„Mýtné brány jsou vybaveny systémem pro kontrolu a správu dopravy, to znamená různými senzory a kamerami, které sledují naprosto všechna vozidla. Dnes jsme schopni dodat informace o všech vozidlech pohybujících se po dálnici včetně osobních aut,“ říká ředitel společnosti Kapsch Karel Feix.
v=s/t, jak jednoduché
Mýtná brána dokáže zaznamenat rychlost projíždějících aut, v tomto případě nás spíš bude zajímat překročení té povolené. Není totiž nic snazšího než spočítat dráhu ujetou za čas. I když všechna vozidla by se změřit nedala, přestože brány jsou poměrně blízko od sebe.
„V průměru stojí mýtná brána na každém sedmém kilometru. Na dálnici D1, ale i na ostatních dálničních tazích – například na D2 i D5, je vždy mezi dvěma po sobě následujícími sjezdy,“ pokračuje Feix.
Auta opouštějící dálnici by se tedy měření vyhla. Na druhou stranu všechno je to jen softwarová záležitost, takže není problém měřit rychlost jen v některém úseku dlouhé dálnice a tyto úseky střídat, aby řidiči nevěděli, kde se zrovna měří.
O tento způsob využití mýtných bran však zatím není zájem. „V tuto chvíli je celá řada řešení, například úsekové měření rychlosti. Ovšem to neřeší další závažné přestupky jako například nedodržování bezpečné vzdálenosti, nebezpečné předjíždění nebo podjíždění odstavným pruhem. Ministr dopravy by měl v prvním pololetí přednést vládě informaci, jak bude v těchto otázkách pokračovat.
Probíhá mnoho diskuzí, jak to celé komplexně uchopit, aby to mělo smysl a přispělo to zvýšení bezpečnosti na silnicích. Jestli by třeba nebylo lepší posílit kontroly policistů přímo v terénu,“ informuje Zdeněk Neusar z ministerstva dopravy.
Bez automatických systémů to nepůjde
Ředitel naší dopravní policie Leoš Tržil se však přikládání spíš na stranu většího využití automatických systémů na měření rychlosti. Bez toho podle něj nebude možné řídit dopravu.
„Úsekové měření bude nezbytností z jednoho prostého důvodu. Dopravní proud musí být usměrněn a řidiči musejí jet vyznačenou rychostí, protože jinak bude automatické řízení dopravy kolabovat,“ vysvětluje.
Ovšem tady je zásadní problém, kdo by automaticky generované přestupky řešil. „Faktem je, že častokrát máme složité kamerové systémy a teoreticky by se dala řešit spousta přestupků, jenže není v silách úředníků je všechny vyřešit. Navíc dopisy rozesílané měsíc po přestupku nejsou efektivní. Mnohem účinnější je vyrazit do terénu a přestupky řešit přímo na místě,“ uzavírá Feix.
Vypadá to tedy, že ještě hodně dlouho se mýtné brány hlídači rychlosti nestanou.
