Byli jsme na srazu Velorexů

26. září 2007

Hadrák, splašené trubky, prchající stan... Takové a spoustu dalších přezdívek získala během své takřka 60leté existence legendární československá tříkolka Velorex. Nikdo neví, kolik jich ještě jezdí po českých silnicích. Když ale budete mít štěstí a budete ve správný čas na správném místě, můžete jich potkat i 50 najednou. Tolik se jich totiž sjelo o víkendu na tradičním srazu Velorexů v Bukovanech.

Už z dálky bylo slyšet klasický řev dvoutaktních motorů a nad kempem se zvedal oblak namodralého výfukového kouře. Do Bukovan se přijelo rozloučit se sezónou na 50 tříkolek. Zajímalo mě kolik Velorexů v současné době ještě brázdí české silnice?

"Kolik jich jezdí přesně nevím, ale na největší květnový sraz v Boskovicích se jich sjelo 200, takže ty jsou určitě funkční. Odhadnul bych to celkem na 500 kusů," říká Luděk Brož z Velorex teamu Orlík a zároveň zkouší popsat jízdní vlastnosti legendární tříkolky:

"Když si po delší době sednu do Velorexu, tak první půlhodina je opravdu hrozná, protože poletuji na silnici ze strany na stranu. Za to může vůle v řízení a také samostatné třetí kolo - pokud je podhuštěné, tak se velmi mění jízdní vlastnosti. Návrat do klasického osobního auta je ale ještě horší, než si zvykat na Velorex - brzdím 100 metrů před křižovatkou a narážím hlavou do skla. Velorex může jet až 90 km/h po rovině - když je v dobrém stavu - ale to je maximální rychlost, kterou bych si s ním troufnul jet. Potom už totiž přestává být ovladatelný."

Zajímavé je, že Velorex byl původně koncipován jako vozítko pro invalidy. A to i přesto, že se za volant leze jako za kulomet - jak to poměrně přesně vystihl Josef Abrahám ve filmu Vrchní prchni.

"V té době nebyly žádné možnosti, aut bylo málo a Velorex byl levný. Invalidům se líbil, protože do nich byl montovaný patent pana Stránského, který umožňoval řídit vozidlo ručně. Nasedání bylo a je sice obtížné, ale invalidům se to líbilo."

Tříkolky Velorex přímo vybízejí k různým úpravám, a tak se v Bukovanech daly potkat i stroje se silnými motory. Jako třeba tento Velorex, který přijel až z Moravy:

"Je to předělávaný původní Velorex. Změnil se akorát motor, je tam Honda 400, maximální rychlost jsem ale nezkoušel, protože to není konstrukčně stavěné na takovou rychlost. Nejvíc jsem jel přes 120 km/h."

Na srazu v Bukovanech se uskutečnila ještě jedna, řekněme, slavnostní událost. Tři z účastníků totiž odtud vyráželi na expedici do Afriky. Opravdu si nedělám legraci - na Velorexech do Afriky.

"Rozhodli jsme se vyrazit do severní Afriky - tři lidi a tři stroje. Ujet bychom měli kolem 7000 kilometrů. Trasa povede přes Německo, Rakousko, Švýcarsko, potom do italského Janova, kde se nalodíme na trajekt do Tunisu. Tunis bychom chtěli objet po hranicích a také se podívat do okolních států - Libye, Alžír - ale to záleží na tom, jestli nás pustí přes hranice. Máme sebou dva náhradní motory a jeden rozebraný v dílech. Motorově tedy vybavení jsme, ale ještě jde o to, zda to zvládneme po technické stránce," popisují cestu dva účastníci dobrodružné cesty Petr Jaroš a Přemek Motyčka.

Nezbývá než popřát šťastnou cestu.

autor: bob
Spustit audio