Dmitri Plax: Nejvíce sdělení je v tom, co zůstává nevyřčeno
Rozhlasový dokument k rádiu neodmyslitelně patří, alespoň co se týče veřejnoprávního rozhlasu. Jaké postavení má u nás a jaká jsou úskalí při jeho tvorbě?
Podle dokumentaristky Evy Nachmilnerové jde o jeden z nejobtížnějších žánrů, a to na úrovni rozhlasové hry. „Využívá techniku rozhovoru, reportáž, práci s hudbou i se zvuky, umělecké přetavení reality. Od letošního roku se dokument dostal na rádio Wawe a chystají se podcasty. Vyhlídky jsou optimistické.“ Zájem o dokument je značný. „Máme dobrou zkušenost ze stanice Vltava, kde s úspěchem uvádíme české verze zahraničních dokumentů. Na to dostáváme nejvíc kladných ohlasů, lidé oceňují možnost poslechnout si, jak tvorba v zahraničí vypadá.“
V dokumentu je důležitý silný autorský přístup a způsob zpracování, jak téma zhmotnit. „Propojení žurnalistické práce, rešerší, snahy po ověřování informací a zobrazování reality pravdivě při zapojení uměleckých prostředků. Výsledkem je tvar, který by měl směřovat k pravdivosti, snaha zachytit realitu, byť ji vlastně přetváříme,“ říká rozhlasová dokumentaristka Eva Nachmilnerová.
Novou rozhlasovou hru Tango natáčí v těchto dnech v Českém rozhlase švédský režisér běloruského původu Dmitri Plax. Je autorem příběhu dvou lidí, kteří se potkávají na dopravní lodi mezi Finskem a Švédskem. Jejich krátké setkání provází finské tango. Proč je pro Finy tango tak důležité? „Finské tango je zvláštní, dost specifický tanec. Pro Finy také znamená způsob života. Já nejsem Fin a finské tango netančím, ale pochopil jsem, že pro mnoho Finů má velký význam. Styl tanga, které údajně vzniklo ve Finsku, není tolik vášnivé, jako to argentinské a co do tempa je pomalejší. Hudební doprovod je dost specifický. Není pouze instrumentální, ale mělo by se pokaždé jednat o zpívanou píseň,“ říká Dmitri Plax.
Dvě hlavní a jediné postavy hry Tango, jako by něco hledaly, možná sami sebe, možná své místo na světě. Podle Dimitriho Plaxe se nejvíce sdělení nachází v tom, co zůstává nevyřčeno. „Hledání identity je jedno z těch témat, které z textu můžeme vyčíst. Poznání sebe sama, nalezení svého místa na světě, to je příznačné pro všechny lidské bytosti. Ale pro mě osobně je hra příběhem o životě, o tom, jak to v něm funguje, nebo přesněji řečeno, jak to v něm nefunguje.“
Pro hru Tango je charakteristická zvláštní prázdnota, ale také pohyb, pomalý rytmus. „Prázdnota má důležitý význam, především jako filozofická kategorie. A kromě prázdnoty také ticho. Pokud chceme něco vyjádřit zvukem, musíme nejdřív pochopit ticho. Je to jako v malování. Pro malbu nejdřív potřebujete čisté plátno, na které pak nanášíte barvy. Pro mě je v případě zvuku tímto plátnem ticho. Prázdnota ve zvuku je tedy ticho.“
Žena a muž ve hře spolu rozmlouvají, ale v podstatě toho o sobě moc neprozradí, důležité zůstane nevyřčeno. „Jako spisovatel mám dvě možnosti - věci odkrývat nebo zatajovat. A já skutečnost raději zahaluji. Tím chci motivovat posluchače k tomu, aby si podstatné obrazy vytvářeli pomocí vlastní představivosti. Jsem přesvědčený o tom, že lidé více než ve slovech, přemýšlí v obrazech.“
Tango bude mít v Českém rozhlase Vltava v programové řadě Kabinet premiéru 24. března.
