Štvanice plná krve
Divadelní soubor Tygr v tísni začíná divadelní sezónu osvědčeným návratem - k antice. V přírodních kulisách ostrova Štvanice uvede 1. září Aischylovu trilogii Oresteia. Zahájí tím zároveň cyklus s názvem „Antická Štvanice“, v jehož rámci bude soubor vždy v letních měsících uvádět jednu antickou tragédii.
Mytologický příběh rodu Átreovců upravil a režíruje tým souboru Tygr v tísni pod vedením režiséra Ivo Kristiána Kubáka a dramaturgyně Marie Novákové.
Inscenace Oresteia bude na ostrově Štvanice výpravnáPomalu se stmívá, kolem ostrova zurčí Vltava, k Vile Štvanice doléhají sirény kolem projíždějících sanitek a z amplionu se ozývá výčet mužských jmen. Přírodní kulisy i zvuky podkreslují první scénu z připravované premiéry inscenace Oresteia. Vila se v inscenaci promění v palác vojevůdce Agamemnóna. Svým rozsahem, formou i obsahem je pro tvůrčí tým souboru Tygr v tísni Oresteia především výzvou, přiznává režisér Ivo Kristián Kubák: „Začínáme Oresteiou protože právě tato hra stojí u kolébky všeho dramatického, a to nejen u zrodu dramatického textu, ale je to jakási učebnice dramatického jednání.“
Tygr v tísni zahraje do poloviny září celkem 15 představení. Hlavní role budou mít své alternace. Agamemnóna hrají Jan Jankovský nebo Tomáš Petřík. V roli jeho ženy Klytaiméstry se vystřídají Lucie Trmíková a Apolena Veldová a Kasandru budou hrát Tereza Hofová nebo Erika Stárková. Nebude chybět ani devítičlenný ženský chór.
Hrát se bude na třech místech, mimo jiné i v prostorách bývalého disko klubuOresteia se skládá z her Agamemnón, Oběť na hrobě a Usmířené lítice. Jelikož se soubor rozhodl uvést celou trilogii najednou, přistoupili režisér i dramaturgyně k razantním škrtům a úpravám, pokračuje Ivo Kristián Kubák: „My jsme škrtli zhruba dvě třetiny textu. V původní délce je to text asi 7hodinový a my se dostáváme přibližně ke 3 hodinám. Rozhodně jsme se ale snažili při těch škrtech s textem pracovat, doplňovat ho nebo škrtat rozumně, což je samozřejmě velmi těžké. Zůstala jen základní kostra a dokonce několik postav muselo zmizet.“ První díl reflektuje politickou rétoriku a manipulaci, druhý je více rituální, tudíž po formální stránce více fyzicky, tanečně a hudebně zaměřený. Třetí část trilogie v sobě pojí svět lidí i bohů, v případě Orestei především bohyň, říká dramaturgyně Marie Nováková: „Zachováváme formu dlouhých promluv a veřejných politických výstupů. Ve druhé části hodně pracujeme s rytmem, zpěvností a rituálností. Ve třetí části se to kombinuje obojí dohromady.“
Silným tématem trilogie Oresteia je bezesporu válka. Svíravý pocit vraždění mohou vnímat diváci už v samém začátku inscenace. Následně se začne rozvíjet temné drama pomsty a trestu, popisuje Marie Nováková: „Z tématu války samozřejmě vyplývají další témata, která, myslím, rezonují v tom, že nějaké dlouhodobé utrpení, až už osobní nebo společenské vyvolává traumata, která na začátku inscenace tryskají ven a uvolňují se a děje se to docela zoufalým způsobem.“
