Tattoo v Divadle v Celetné - recenze Jany Soprové
I. Bauersima: Tattoo Režie: J. Zindulka Divadlo v Celetné Praha Premiéra 17. 9. 2010 Recenze Jana Soprová
Zdá se, že návraty některých dramatiků na prkna Divadla v Celetné se už staly pravidlem. Po dvojité porci Vasilije Sigareva se sem tedy vrací Igor Bauersima, jehož úspěšná hra norway.today je pevnou součástí zdejšího repertoáru již několik let. Přitom prý s návrhem na uvedení nové Bauersimovy hry Tattoo, kterou napsal se svou partnerkou Rejane Desvignes, přišel Plzeňák Jakub Zindulka.
Hra samotná má jak v Baurisimově tvorbě, tak i v kontextu kašparovské tvorby své logické místo. Základním, dnes hodně frekventovaným tématem, je prolínání skutečného a virtuálního světa. To je ovšem jen jedno z témat hry, kterou lze žánrově zařadit jako černou grotesku, jakýsi druh současné morality, a „divadlo na divadle". Všechny tyto termíny je ovšem třeba brát v dnešním světě v uvozovkách, neboť by se v určité konstelaci klidně mohlo jednat o čistě realistickou hru. Příběh Tattoo se dotýká nevyzpytatelného působení médií, kontrastu obrazu kultu hvězd a ubohosti jejich soukromí, manipulace a převracení pravdy, ke které se pozvolna dobíráme odlupováním jednotlivých slupek příběhu. A tím vším se jako červená niť táhnou úvahy nad tvorbou, smyslem a působením umění i nad obecnou otázkou, co to vlastně umění je, a kam až sahá.
Ke spolupráci si režisér Jakub Zindulka přibral skutečně zajímavé tvůrce. O hudbu se postaral Vladimír Franz (a je tedy, jako obvykle, nejen ilustrací dění na scéně, ale dravě si vydobývá postavení zcela samostatného uměleckého elementu, který může existovat odděleně od jevištního tvaru). Karel Špindler vytvořil vtipnou scénu z artefaktů současnosti - tj. mobilních soustav na sebe navršených přenosek na nápoje s nápisy nejprofláknutějších firem, variabilního polštáře fatboy, jehož tvar se může po libosti uživatelů nekonečně proměňovat, či obrovského projekčního plátna, na kterém probíhá část děje. Směska herců zahrnuje spolupracovníky Kašparu a plzeňského Dialogu - ústřední partnerskou dvojici hraje Tomáš Stolařík a Martina Prášilová, sestru Lei Olga Ženíšková, extravagantního umělce Tigera, kolem něhož se všechno točí, Lukáš Langmajer a jeho spolupracovníky Alexe Michal Kern. Právě poslední jmenovaný působí na scéně nejvýrazněji, paradoxně právě svou nenápadností „tiché vody, která břehy mele," a je to právě on, kdo udělá doslova krvavou tečku, která příběh hodí - řečeno dnešním žargonem - do dalšího levelu.
Příběh začíná tím, že divák nahlíží do domácnosti a zároveň rozhlasového studia mladého, bohémského páru. Jejich poměrně poklidný život zcela rozvrátí návštěva obdivovatele Lei potetovaného alternativního umělce Tigera. Právě jeho tetování vytvoří základní zápletku, neboť při divokém alkoholem prosyceném večírku Tiger odkáže Lee své umělecky pojednané tělo. O to ovšem, jak za živa, tak i za mrtva, má eminentní zájem její sestra, obchodnice s uměním Naomi. V mezičase se dozvíme, že Tiger má připravit instalaci pro prestižní výstavu. Tento plán mu zdánlivě překazí náhlá smrt. Alex překvapenému páru společně s videonahrávkou přímého záznamu umělcovy smrti přiveze Tigerovu vycpanou mrtvolu. Že se jedná o důmyslný systém kamer a zvukového zařízení, který má posloužit Tigerovi jako materiál pro jeho instalaci, tuší sice divák, nikoli však protagonisté. Tak se podaří získat skutečně unikátní materiál o lidském hyenismu a hamižnosti. Nicméně, závěrečné odhalení přinese nejen viníkům, ale i samotnému Tigerovi hodně cool překvapení...
Inscenace je úmyslně komponována jako sled jednotlivých instalací, a divákovi nějakou dobu trvá, než to pochopí. Když však tento úmysl odhalíte a zvyknete si na okázalé a poměrně zdlouhavé přestavování prostoru pro každou novou scénu, doprovázené sugestivní Franzovou hudbou, můžete se tím docela bavit. Tím je řečeno, že baví spíše celek, nežli herecké výkony. Jednotlivci sice spolehlivě plní zadání (chvílemi máme spíš pocit figurek na šachovnici), jemnějších nuancí ve výkonech se dočkáme u Martiny Prášilové a Michala Kerna. Jako celek je představení poměrně zábavné a příjemné. Navíc chytrý Bauersimův text nabízí nejedno téma k zamyšlení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
