Kauza Médeia, novinka v režii D. Špinara v A Studiu Rubín – recenze

10. prosinec 2010

Pražské A Studio Rubín uvedlo novou premiéru autora Petra Kolečka Kauza Médeia v režii Dana Špinara.

Po úspěšné Kauze Salomé se Petr Kolečko tentokrát inspiroval antikou. Nic nového pod sluncem, řekne si mnohý – autor se stejně jako řada dramatiků předchozích generací inspiruje starými, archetypálními příběhy, zasazuje je do současnosti a dává jim zaznít v nových souvislostech.

Na první pohled se tedy Kauza Medeia může zdát banální historkou o dvou ženách, které bojují všemi prostředky o přízeň jednoho muže. V druhém plánu ale můžeme vidět, že tu proti sobě stojí dva životní principy, dvě podoby ženství (ďábelská Lilith a božská Eva). Médeia je žena čarodějka, divoký spontánní tvor. Svému muži obětovala vše a to samé vyžaduje po něm. Nic jiného nepřipouští. Pro Iasona ale byla jen jednou zastávkou na cestě za vytouženým cílem stát se králem. A Glauka, dcera krále Kreonta, je dalším logickým krokem. Navíc je pro něj čitelnější a příjemnější partnerkou – rozumná, sofistikovaná, reprezentativní. Když se ale Iason objeví na scéně, najednou pochopíme, že jeho nový vztah je zároveň útěkem před Médeou, její opravdovostí, spalující vášní a absolutní oddaností.

Režisér Dan Špinar původní text zpřesnil v detailech, a v interpretaci jazykově zdůraznil kontrast obou ženských charakterů. Zatímco Medeia hovoří vznešenou básnivou češtinou, její sokyně Glauka švitoří roztomilou, sexy slovenštinou, protkanou frázemi z ženských časopisů. Děj je umístěn do současného bytu, krátce před Vánocemi. Uprostřed zdevastovaného pokoje plného umolousaných plyšáků a šatstva poházeného po podlaze, kde vedle neozdobeného stromečku leží trosky rozsekané postele, sedí na gauči Medeia. Rozcuchaná, s kruhy pod očima, ve vytahaném svetru. V několikaminutové němé scéně se v její tváři vystřídá celá škála pocitů od prosté lítosti, přes vztek až po bezmezné zoufalství. Proud slov se začne z jejich úst řinout nečekaně. Řečí vázanou si trpce stěžuje na úděl žen, které se při hledání ideálního partnera nakonec vždy mýlí.

Jak jiná je Glauka.V zlatavých šatech a na vysokých podpatcích je ztělesněný ideál ženy. Chladná, racionálně a programově vstřícná přichází s cílem vyřešit kauzu Medeia. Klade logické argumenty, lichotí, zůstává klidná i ve chvíli, kdy je zuřivě napadena. Má pro Medeiu pochopení. Je moderní dívka, připravená na vše, skvěle ovládá karate a rozumí i řeči delfínů. Cítí se v bezpečí. V průběhu dialogu, kdy jí Medeia strojí s až směšnou pomstychtivostí léčky a fyzicky ji napadá, odhalí své nitro jen jednou. To, když potupeně přizná, že je anorektička, a ztropí hysterickou sebelítostivou scénu.

Stojí tu zkrátka proti sobě rozum a cit v nejčistší podobě. Medeiu vede zoufalství a touha po pomstě. Ale na konci, poté, co hroznou pomstu dokonala, zlikvidovala Glauku, děti i manžela, zůstává sama nejsmutnější obětí. Všichni mrtví se ocitají v nebi, a jsou šťastni, zatímco ona zůstává v pekle prázdnoty. Obě herečky vytvářejí jedinečné studie rozporuplných ženských duší. Divoká a děsivá krása Medei Jany Strykové kontrastuje s měkkou tvárností a sofistikovanou image Glauky Zuzany Stavné. Obě s přehledem balancují mezi tragikou a komickou trapností svých postav, a stejně dovedně zvládají i stylizované fyzicky náročné souboje (Stryková bojuje kuchyňskými nástroji, Stavná čelí výpadům prvky karate).

Iason Jaromíra Noska dokázal i v malém výstupu vytvořit postavu muže, kterého můžeme současně nenávidět, ale můžeme ho i pochopit. Kontrast možných reálných situací a černohumorné nadsázky posunuje inscenaci do žánru akční crazy komedie ve stylu tarantinovských příběhů. Ukazuje se, že spolupráce autora Kolečka a režiséra Špinara (a samozřejmě generačně spřízněných herců) stále dokáže přinést na scénu atmosféru, která je v současném českém divadle vzácná. Ani jeden z nich neparazituje na práci druhého, ale společnými silami vytvářejí originální vizi rozporuplné současnosti, ve které se vznešenost stýká s trapností, humor a tragika se vzájemně se kontaminují. V Rubínu tedy znovu vznikla inscenace, která bude jedněmi vynášena, a druhými zatracována. Tak, jak to má v živém divadle být.

P. Kolečeko: Kauza Médeia Režie: D. Špinar Hrají: J. Stryková, Z. Stavná, J. Nosek Premiéra 5. 12. 2010

autor: Jana Soprová
Spustit audio