Soudržnost outsiderů aneb úchylní jsou ti druzí

7. červen 2016

Česká premiéra hry Davida Johnstona s názvem Busted Jesus Comix vychází ze skutečného soudního procesu konaného v 90. letech minulého století. Tehdy byl mladý kreslíř komiksů obviněn z oplzlosti. Johnston základní bizarní východisko rozvíjí a vytváří provokativní hru obsahující humor i vážnost. Rozporuplnost tématu, v němž se mísí několik časových rovin, včetně fiktivního komiksového světa, zpracovali herci Komorní činohry v režii Jiřího Bábka svižným a zábavným způsobem. O tom svědčí i pochvala autora, který přijel na premiéru a zúčastnil se hned několika představení.

V příběhu Davida Johnstona jsme svědky soudního procesu s jistým Markem, který byl za svůj komiks obviněn z obscénnosti, a odsouzen k vysoké finanční pokutě a dalším opatřením. Autor se inspiroval skutečným soudním procesem z počátku 90. let, v němž byl za obscénnost svého komiksu Vařený anděl souzen Mike Diana. Tomu nakonec proces přinesl věhlas kultovního undergroundového kreslíře a dobrý byznys. David Johnston si z Dianova příběhu vypůjčil jen výchozí situaci, doplnil ji ukázkou bizarního kafkovského přístupu žalující strany a pověřených opatrovníků, a následně poukázal na traumata Markova dětství.

03644918.jpeg

Co všechno způsobilo neradostné dětství…Název Busted Jesus Comix v překladu znamená něco jako Komiks hnusnýho Ježíše, a je zvolen tak, aby se netýkal jen oplzlého sexu, ale aby byl na první pohled urážkou cítění bohabojných občanů. Témata komiksu, zobrazující násilí a úchylný sex, jsou skutečně hodně na hraně. Dramatik je ovšem staví do kontrastu s drastickými zážitky, které Marko prodělal v dětství. Výchozí text rozhodně není na jevištní zpracování snadný. Jiří Bábek se ho však odvážně ujal, a výsledek je až překvapivě vtipný, divadelně nápaditý, herecky zajímavý, a hlavně - nepůsobí lascivně. Na tom má kromě herců zásluhu i scéna a hudba.

03634857.jpeg

Diváci jsou vyzváni, aby se rozesadili kolem stěn ztemnělého sálu, který osvětluje jen psychedelická projekce, doplněná agresivní muzikou Zdeňka Dočekala. Sálem pobíhá sem a tam akční mladá žena s mobilem u ucha. Postupně se do sálu trousí a na vysoké barové židličky usedají formálně oblečené postavy. Když se nakonec rozsvítí, shledáme, že jsme přítomni přijímacímu hovoru Marka do podniku Blyštivé šálky. Formální rozhovor manažerky a uchazeče se postupně mění v mnohem osobnější záležitost, v níž se dozvídáme v retrospektivách o různých situacích z Markova procesu, ale také z jeho tvrdého dětství.

03634856.jpeg

Obžalovaný je normální, na rozdíl od žalobcůJiří Böhm v roli Marka působí nevinně, líčení drastických zážitků z dětství vysvětluje logicky agresivitu a lascivitu jeho komiksů, a chvílemi až dojímá svým naivním pohledem na svět, z něhož utíká do fantazijní krajiny svých kreseb. Dětsky vlastně působí i v kontaktu s personalistkou podniku, která s ním ovšem jedná jako s rovnocenným partnerem, a svým přístupem mu dává naději do budoucna. Ivana Machalová hraje manažerku s něhou a razancí zároveň a ukazuje jakousi instinktivní soudržnost outsiderů. Ostatní postavy, které Marka obklopují, jsou záměrně karikaturami týpků působících na rozdíl od něj skutečně úchylně. Zdá se, jako by si herci tu slizkost a nesympatičnost svých postav doslova užívali. Ať už je to Diana Šoltýsová v roli komisní státní zástupkyně, kladoucí své otázky s nepříjemným přízvukem.

Jinou verzi odpudivé ženské hysterie přináší puritánská rozhněvaná matka Kristýny Hlaváčkové, ambivalentně působí i Petr Halíček v roli psychiatra. Snad jen Lukáš Král v roli pragmatického obhájce může působit alespoň trochu normálně. Nicméně, vzápětí společně s Halíčkem a Petrem Reifem rozehrají jemné finesy tria pokrytců ve spolku potírajícím homosexualitu. Režie a herci se zdárně vyrovnali i s prezentací drsných komiksových scének, které stylizovaným pohybem, řečí a jednoduchými kreslenými rekvizitami působí spíše příjemně komicky, nežli lascivně. Z celého tvaru inscenace máme pocit, jako by se manažerka a Marko pohybovali ve světě komicky odporných komiksových postav. Byť herci nemají příliš velký prostor rozvinout charaktery postav, jejich karikované rysy načrtávají zručně a suverénně a jednotlivé dílky příběhové mozaiky do sebe zapadají přesně a rytmicky vyrovnaně. Takže se divák nenudí, naopak se baví, i když ho při tom chvílemi trochu mrazí.

03634855.jpeg
autoři: Jana Soprová , Marina Feltlová
Spustit audio