Budu monstrem, ať jsem aspoň něčím – Lennonův vrah ve hvězdárně

8. září 2014

Divadlo Husa na provázku uvádí hru Ondřeje Novotného „Divnej brouk aneb Kdo zabil Johna Lennona“. Jde o první divadelní premiéru v jednom z nejmodernějších projekčních sálů Evropy, v Digitáriu Hvězdárny Brno.

Čtyřiatřicet let starý čin Marka Chapmana je pro typickou provázkovskou mnohovrstevnatou a mnohovýznamovou poetiku naprosto ideálním materiálem – motiv nebyl dodnes uspokojivě vysvětlen a vedle jiných stále platí i teorie, že byl někým nevědomě zmanipulován, říká režisér Vladimír Morávek. Někdo totiž musel zastavit vliv Beatles a Lennona na veřejné mínění zejména mladé generace v celém světě: „Bylo třeba je ukrátit v jejich vlivu. Čekalo se na to, kdo a jak to udělá. Pak jeden magor vzal zbraň a celé to ukončil. Éra obdivuhodného mluvení na téma ,krása spasí svět‘ existovala a skončila. Mark Chapman se zpovídá před sebou samým a věčností, proč bylo potřeba to udělat,“ vysvětluje Vladimír Morávek. Podle něj hra staví proti sobě člověka, systém a pocit, že bylo příliš mnoho spasitelů a málo monster.

O tomto námětu diskutoval soubor Husy na provázku už několik let, vlastně od chvíle, kdy v divadle vznikla vlastní kapela Big Beatles, která je na scéně během celého představení. O text nakonec požádali Ondřeje Novotného, který už na Provázku za jiné dílo dostal Cenu Konstantina Trepleva. I tohoto úkolu se podle dramaturgyně Sabiny Machačové zhostil skvěle: „Text vychází z několika zdrojů. Je to vlastní, syrový básnický text Ondřeje Novotného, pak jsou to citace z knihy Kdo chytá v žitě, ale například i policejních protokolů.“

Zvláštní kapitolou jsou pak písně Beatles, respektive jejich texty – v originální podobě dávají odpověď na některé otázky, které hra nastoluje, v ní samotné ovšem zaznívají často velmi odlišné texty české, vysvětluje režisér Morávek: „Dramaturgie udělala velkou rešerši na téma českých překladů písní Beatles. Někdy jsou to hodně unikátní, nehorázné nálezy.“

Scénu dotváří sedmnáctimetrová kopule

03202662.jpeg

Pro samotného Dalibora Buše je přitom tato role v podstatě osudová - s jejím monodramatickým textem se setkal už na JAMU. A pro současné nastudování podrobil předlohu novému zkoumání: „Velkou inspirací mi byly fotky zvlášť z posledních let, kdy je v očích Marka Chapmana vidět hrozně moc věcí, které se dají přenést na jeviště. Cítil se poníženě celý život a snažil se proslavit.“

Mnohovrstevnatost hry prostor a technika Digitária brněnské hvězdárny umocňuje a dává jí vlastně nový rozměr, a to doslova – supermoderní projekční technika vytváří v sedmnáctimetrové kupoli vizualizaci Chapmanových myšlenek. Jde o vůbec první představení připravené profesionálním divadlem speciálně pro tento prostor, který podle odborníků patří k nejlepším projekčním sálům v Evropě. Scénu Martina Ondruše s využitím motivů z díla Davida Černého dokreslují sugestivní obrazy v sedmnáctimetrové kupoli.

autoři: hol , Karel Kratochvíl
Spustit audio