„Bůh je mrtev“ a Job dnes vymetá výhybky na Studiové scéně Divadla na Vinohradech

21. prosinec 2015

Novodobý Job je ústřední postavou hry nazvané Na kamenném, kamenném poli mladé dramatičky Terezy Verecké. Inscenaci nastudovala režisérka Zuzana Burianová, v hlavní roli se představí Luboš Veselý. Premiéra je plánovaná na 21. prosince, odehraje se ve Studiové scéně Divadla na Vinohradech v Praze.

Divadlo na Vinohradech se od letošní sezóny rozhodlo rozšířit činnost Studiové scény a věnovat ji především tvorbě českých a slovenských dramatiků. Současně chce také dát prostor mladým divadelním režisérům a debutujícím autorům.

Tereza Verecká jako dramatička debutovala v roce 2009 rozhlasovou komedií V pasti. O čtyři roky později Český rozhlas realizoval její hru Divná, divná věc, příběh nádražního metaře, který má potíže s rekvalifikačním kurzem práce na počítačích. V divadelní hře Na kamenném, kamenném poli se pro změnu setkáváme s postavou vymetače výhybek. „To, že to je metař a vymetač výhybek snad nebudou jen fascinace košťaty, ale fakt, že obecně mne lákají střety a kontrasty toho, co je uvnitř v člověku se tím, co se ten člověk snaží v běžném občanském životě naplnit,“ vysvětluje autorka Tereza Verecká.

Charakter novodobého Joba„Novodobý současný Job je člověk, který postupně ztrácí pevné body, které do té doby fungovaly a ta ztráta nemá pro něj pochopitelnou příčinu. Ví, že asi nějakou chybu kdysi musel udělat, ale zároveň si žádnou zásadní nepamatuje. Všechny základní věci, které doposud fungovaly jako by vítr odvál. Ta největší věc, na kterou se můžete v životě spolehnout, je příčetnost a vlastní smysly – a když už přestane fungovat i tenhle pevný bod, tak pak už skutečně nemáte ke komu se obrátit.“

03535311.jpeg

Vystoupit ze zavedeného kruhuHlavní postava, otec rodiny Aťa, se nedokáže vyrovnat s požadavky moderní doby. Představitel této postavy Luboš Veselý během příprav studoval starozákonního i Jungova Joba. Paralely ve hře podle něho nacházíme jen v jistých obrazech. Text hry, velmi poetický a plný absurdních obrazů, režisérka Zuzana Burianová značně upravovala, aby spojila jeho téma s konkrétním příběhem.

Hra má otevřený konec a záleží na interpretaci každého diváka. Jak závěr vnímá sama autorka Tereza Verecká? „Pro mě je závěr komplikovaný tím, že v té biblické verzi se zkoušenému Jóbovi vše vrací v mnohanásobné kráse. To je věc, se kterou mám problém se ztotožnit. Přece nejde, aby se vrátilo to, co se jednou ztratí. I proto závěr v mé hře je velikým darem, nicméně je otázka, jestli ten dar je skutečný.“

Spustit audio