Chtěla zjistit, jaké má její tělo limity a jak je může překonat
Unikátní spojení tance a akrobacie obsáhla ve své inscenaci Black Regent skotská performerka Iona Kewney, která vystoupila na pražském festivalu Nultý Bod. Její pohybový slovník je charakteristický silou, pružností a dynamičností. Společně s ní v Praze vystoupil i její dlouholetý kolega, hudebník Joseph Quimby, který představení akusticky doprovázel.
Iona Kewney povede v rámci festivalu Nultý bod kurz, ve kterém se zaměří na přípravný trénink pro pozemní akrobacii a stoj na rukou. Festival Nultý bod potrvá do soboty 23. července.
Divadelní a taneční kritici Ionu Kewney často označují za přirozený talent s radikální tvůrčí duší. Ve svém uměleckém rukopisu kombinuje principy současného tance a nového cirkusu, které přizpůsobuje své potřebě extrémního a dynamického pohybu. Při tvorbě je umělkyni důležitým partnerem hudební doprovod. Hudebník Joseph Quimby ji v rámci jejích představení doprovází hrou na elektrickou kytaru, zpěvem, anebo elektroakustickou hudbu vytváří přímo na jevišti pomocí různé elektroniky.
V inscenaci Black Regent reflektuje Iona Kewney svůj pohled na mocného člověka, na vladaře, kterého moc naplňuje, ale zároveň se ho zmocňuje
Iona Kewney svoji postavu charakterizuje: „V té postavě se zhmotňuje něco temného a hladového, jako je kupříkladu touha. Ta inscenace má mnoho významových vrstev. Mě zajímá hlavně to, co dělá ´moc´ s člověkem. Často se jedná o hraniční stavy lidské psychiky, jako je šílenství nebo záchvaty hněvu, které člověka může dohnat až k vraždě.“ V inscenaci se performerka pokouší o vytváření nových pohybových figur a forem, které plně prociťuje celým tělem: „Když tvořím, soustředím se na své vnitřní pocity a odevzdávám se rytmu dechu, anebo právě naopak propadám určité tělesné hysterii. K tomu se primárně dopracuji především třesem celého těla. A pokud se třesu dostatečně dlouho, tento třes se stane součástí mě samotné. Pak už ho nepociťuji jako něco nadbytečného. Mým cílem není ukazovat jen obrazy, mým cílem je plně je prožívat. To mě pak jako umělkyni donutí být před diváky upřímnou.“
“Byla jsem svědkem dusivé intensity Iony Kewney a poté jsem mohla sotva mluvit – divoké, okouzlující představení – někde mezi tancem, improvizací a rituálem.” The Guardian
„Zároveň se soustřeďuji na kontrasty a kladu si otázky, jak například mohu zosobnit silnou a zároveň zlomenou bytost.K tomu využívám různých figur třeba ve stoji na rukou. To je ve své podstatě dost statická disciplína. Já jsem se ale rozhodla jí rozpohybovat.“ Iona Kewney se původně věnovala výtvarnému umění, které také ve Skotsku studovala. Její tvůrčí osobnost ale stále více tíhla k pohybu, a proto v polovině devadesátých let začala studovat na School for New Dance Development v Amsterdamu. V tanci ale také brzy začala pociťovat absenci větší fyzické extrémnosti. Chtěla zjistit, jaké má její tělo limity a jak je může překonat. Tato zvědavost ji nakonec přivedla k cirkusovému umění, které studovala na škole Cirkuspiloterna ve Stockholmu: „Zkrátka jsem zjistila, že potřebuji jiný druh fyzičnosti. I přestože mám tanec ráda, necítila jsem se při něm sama sebou. Potřebuji pocítit extrémní vypětí sil. A tento pocit jsem našla v cirkusových uměních. Tam jsem nejen sama sebou, ale také si mnohem více uvědomuji své prožitky. Cirkus je pro mě něco jako návrat do dětství, návrat ke svým kořenům. Jako dítě jsem v zahradě cvičila gymnastiku, houpala se na provazech a zkoušela základy akrobacie. Teď se k tomu v podstatě jako umělkyně vracím. Díky akrobacii žiju mnohem více přítomností.“
