Deadline - nová inscenace Studia Ypsilon naplňuje jen obecné teze/ recenze
Fotografie Studia YpsilonFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo, Lenka Vybíralová
Co všechno jste ochotni udělat pro svůj úspěch ve firmě? - tak by se dalo charakterizovat ústřední téma nové inscenace pražského Studia Ypsilon Deadline. Jak se s ním vypořádal autorský tým v čele s režisérem Braňo Holičkem - o tom více v recenzi našeho spolupracovníka Romana Sikory.
Autorská kolektivní inscenace Deadline v pražském Studiu Ypsilon pod vedením mladého režiséra a herce Braňa Holička diváka zavádí do prostředí jedné velké, snad i nadnárodní firmy. Zdá se, že jde o seznamovací setkání nově vytvořeného týmu manažerů, kteří mají být pověřeni významným pracovním úkolem. Na schůzce, jež je tak trochu i večírkem, se mají navzájem poznat, povyprávět si o svém životě a sobě samých a také zvolit toho nejschopnějšího a nejambicioznějšího ze skupiny za svého šéfa. Většina má ovšem ambice dost velké a tak dochází k fér i nefér soupeření, k podlým činům, k vytahování bahna na ty druhé, k ujasňování, kdo má nad kým převahu, kdo je nicka, kdo je úplný blb a kdo si dělá kariéru výhradně přes postel.
Inscenace si utahuje s všemožných teambuildingů, brainstormingů a dalších vymožeností manažerské subkultury, včetně povinného křečovitě předstíraného optimismu a empatie, i z jejich specifického jazyka plného anglických termínů připomínajícího Havlovo ptydepe. Hraje se na scéně prezentující neformálně působící zasedací místnost s nějakým tím gaučem a dřevěnými bednami, na nichž se posedává a venkovním balkónem v pozadí. Tu spolu s kostýmy navrhl přední český designer Maxim Velčovský a jde o jeho vůbec první spolupráci s divadlem. Nutno říci, že nijak ohromující. Inscenace ovšem působí spíš chudě, takže finance na vizuální extempore nejspíš chyběly.
Mnohem slabší stránka představení Deadline je ale spíš v celkové struktuře příběhu, který se vypráví. A ve schopnosti tvůrců dotáhnout do důsledků rozehraný příběh a témata. Pracuje se s téměř filmovými střihy. Skáče se tam a zpět v čase. Od situací, v nichž vystupuje celý kolektiv se prudce přechází do komorních scén, ve kterých se ujasňují vztahy většinou jen mezi dvěma postavami, s formálních dialogů se rázem přesouváme k divoké večírkové zábavě a podobně.
Pomineme-li nezáživné civilistní herectví, z něhož se svými komediálními a přesněji charakterizovanými typy vymaňují pouze Tomáš Klus a Jakub Slach, nemá divák moc šancí se zorientovat, o co na jevišti jde. Divák je neustále napínán jakýmsi nevyřčeným tajemstvím, náznaky, tušenými intrikami a podsouvá se mu, že se za jednáním postav skrývají nějaké zcela konkrétní cíle a osudy. Jaké, se ovšem spíš nedozví. Tajemství příběhu je tak hluboké, že vydrží až do konce, v němž dojde k vraždě, ke které ale není vidět žádný pořádný důvod. Je totiž zabit muž, který se po scéně celou dobu pohybuje, aniž by pronesl jediné slovo a aniž bychom pochopili o koho jde.
Nedostává se zkrátka podstatných informací a dějových fakt, která by umožňovala si tu mozaiku situací seskládat. A tak z inscenace zůstává ve výsledku dojem, že látka tvůrcům přerostla přes hlavu a že příliš neví, co tím vším chtěli říct. Tedy kromě několika obecných tezí v programu k inscenaci. A vůbec nejpodivnější je, že po celou dobu o naplnění nějakého deadlinu vůbec nejde. Neví se jakého a neví se čím.
B. Holiček a kol.: Deadline
Hrají: T. Klus, R. Rychlá, B. Vyskočilová, A. Polák a další
Studio Ypsilon Praha
Premiéra 21. 1. 2011
