Do roku 2021 povede pražskou Akademii múzických umění Jan Hančil
Současný rektor Akademie múzických umění Jan Hančil obhájil svou pozici a školu by měl vést další čtyři roky. Akademický senát ho v tajném hlasování jako jediného uchazeče zvolil kandidátem na rektora. Návrh na prodloužení mandátu o další čtyřleté období nyní posoudí vláda. Pak by ho měl jmenovat prezident republiky.
Jednou z povinností rektora AMU je navazovat na Dlouhodobý záměr AMU, který je formulovaný v několika bodech: zajišťování kvality, diverzita a dostupnost, internacionalizace a také výzkum a inovace. V univerzitním světě je téma zajištění kvality aktuální a důležité, zvláště co se týče takzvaného sebehodnocení. Je na AMU systém hodnocení kvality vybudovaný, případně bude třeba o něj usilovat? „My na AMU o tento systém usilujeme už dlouhodobě a připravujeme se na to od okamžiku, kdy jsem nastoupil, protože základní kameny novely vysokoškolského zákona toho systému známe, byly už tehdy a měli jsme také zkušenost s mezinárodní evaluací, která nás informovala o tom, jaké jsou Evropské standardy takovýchto systémů.
Docent Jan Hančil v roce 2013 nahradil v čele AMU Iva Mathého, který po dvou funkčních obdobích už nemohl kandidovat. Do funkce tehdy přišel z postu děkana Divadelní fakulty.
Postupně se na to připravujeme, podali jsme také spolu se sesterskou JAMU společný rozvojový program, abychom vytvořili jakési oborové standardy pro divadelní, taneční, filmové a hudební umění, což je právě ve stadiu dokončování. Postupně, jak implementujeme novelu, tak se snažíme do vnitřních předpisů už zavádět určitá pravidla, jak by takový systém měl vypadat. Zatím čekáme na přesné pokyny Národního akreditačního úřadu, které by měly směřovat vysoké školy k institucionální akreditaci, a ty by měly podle mých informací být hotovy někdy koncem února.“
Je pro vás důležité i mezinárodní srovnání, tedy umístění mezi nejlepší zahraniční univerzity? Je to samozřejmě něco, co bedlivě sledujeme, protože v současné době asi nelze nesledovat. Jsme přece jenom škola poměrně internacionální, chceme abychom byli ještě více mezinárodní. V současné době máme asi 20 % zahraničních studentů, ať už samoplátců nebo studentů na stážích nebo i zahraničních studentů v českých studijních programech a určitě sledujeme, jakým způsobem nás hodnotí mezinárodní odborná veřejnost. Není to špatné, musím říci, například v oborovém mezinárodním hodnocení jsme se umístili na jedenapadesátém místě jako škola múzických umění.
Ve vaši koncepci na roky 2017 až 2021 zmiňujete, že chcete nadále podporovat smíšené studijní skupiny českých a zahraničních studentů ve společných předmětech, kde výuka probíhá v angličtině. V čem se nejvíce osvědčuje tento způsob výuky?Je to nesmírně dynamický proces studia, protože tím, že do těchto studijních skupin chodí zároveň čeští a zahraniční studenti, tak zejména pro ty české, myslím, to je motivující, protože ti zahraniční studenti většinou platí, tzn. že si museli velmi dobře rozmyslet, zda chtějí na tento obor, na tuto školu, do tohoto města, do jiné kultury, že jim to stojí za to, aby zaplatili poměrně nemalou částku a mohli u nás studovat. Studium českých studentů je bezplatné, což je dobře, ale je určitě také dobře, když čeští studenti vidí motivaci těch zahraničních, kteří chtějí z pedagoga dostat maximum. A kromě toho se také zlepší v odborné angličtině.
V dlouhodobém záměru AMU je zmíněna i oblast věnovaná výzkumu. Hlavním ukazatelem úspěšnosti školy je ale především tvůrčí činnost, kterou ročně podporujete v řádech milionů korun. Je tedy pochopitelné, že tvůrčí činnost převažuje nad výzkumnou. Je snahou oblast tvůrčí a výzkumnou ještě více propojit, nebo jde výzkum spíše po své vlastní linii?Já bych úplně striktně neodděloval tvůrčí činnost od výzkumné. Ono i v logice novely vysokoškolského zákona se tvůrčí činností myslí jak umělecká tvůrčí činnost, tak výzkumná, vědecká a další činnost. Podle mne to je taková velká rodina, ve které samozřejmě umělecká tvůrčí činnost v podmínkách AMU je tou největší množinou. Samozřejmě vědecká nebo výzkumná tvůrčí činnost u nás je různého druhu. Říká se, že když zkoumáte umění, můžete ho zkoumat různými způsoby. Můžete v rámci aplikovaného výzkumu například zkoumat nějaké technické podmínky umělecké činnosti, můžete podnikat klasický uměnovědný výzkum nebo se zabývat výzkumem skrze umění, který je patrně nejméně známým a nejméně přesně definovaným typem toho výzkumu.
My bychom se rádi zapojili do mezinárodních iniciativ, které jdou směrem ke standardizaci výzkumu skrze umění nebo uměleckého výzkumu. Ale to neznamená, že chceme jakkoliv polevit v těch ostatních směrech výzkumu, který je na AMU již dlouhou dobu provozován a který je jedině je také zatím nějakým způsobem dotován, protože ten umělecký výzkum nebo výzkum skrze umění zatím nemá většinou výstupy, které by byly hodnotitelné a evidovatelné v rámci hodnocení vědy a výzkumu. My bychom rádi dosáhli nějaké změny, protože se domníváme, že ten umělecký výzkum, tak jako v mnoha evropských zemích, už dnes je považován za rovnocenný tomu uměnovědnému a nám je nepochybně bližší. Tady jde právě o úzké spojení umělecké tvorby na jedné straně a výzkumu jako té reflektující součástí na straně druhé, tvoří to jednotu.
