Dvě antická dramata v jednom na scéně ND Brno
Národní divadlo v Brně jako svou poslední premiéru sezóny uvádí inscenaci Lysistrata/Aiás. Hra s podtitulem Muži vládnou mečům. Ženy vládnou mužům, nebo světu? má ve svém názvu hned dvě antické hry – spojuje protiválečnou komedii dramatika Aristofana o Řekyni Lysistratě a antickou tragédii Aiás od Sofokla.
Podle režiséra Martina Čičváka nepatří Sofokova hra Aias mezi nejznámější: „Co já vím, tak se inscenovala jen jednou, polská inscenace. Je to opravdu nejabsurdnější obraz války, protože on povraždí místo svých nepřítel berany, ovce a kozy, protože Athéna na něj seslala šílenství a on v tom šílenství si myslí, že vraždí své nepřátele.“
Propojení dvou žánrů má na svědomí Roman Sikora, který do hry připsal i řadu nových postav, inspiroval se tím u Aristofana, který ve svých hrách vytvářel alternativní dějiny. Pod hradbami Troji, kde se celá hra odehrává tak najdeme například Desdemonu. Jestli je to ale pouhá shoda jmen nebo inspirace v literatuře, to už nechává dramaturg Martin Kubran na divácích: „Aristofanes si také půjčoval ze své doby všechna možná díla a citoval známé literáty, filozofy. Dokonce velmi často pracoval s osobami žijícími, které se mohly přijít podívat na jeho produkci. Jeho invektiva byla určena současníkům, tedy lidem, s kterými vedl jakýsi diskurzivní zápas o to, jestli bude on lepším autorem komedií nebo jeho sokové. Dá se říct, že pracoval se všemi prostředky literárními, které dneska nazýváme podvratné prostředky.“
Kde končí sex, tam končí každá válka
Jako v každé hře, i v Lysistratě se najde mnoho spojitostí s aktuálním děním. Zbytečnost války rezonuje v každém věku. Režisér Martin Čičvák nejvíc naráží na genderovou problematiku, kdy proti sobě staví obraz válečník a ženy, která na něj čeká doma s večeří: „Muži si užívají adrenalinu války, to je velice důležité. Tady je obraz mužů, kteří chtějí být v té revoluci, v té válce. I na Majdanu, po třech měsících pálení pneumatik, se těžko vrací domů na gauč. V jistém smyslu anarchie osvobozuje, ale nemůže to trvat věčně.“
Samotná zápletka je velice jednoduchá. Ženy chtějí, aby se jejich muži vrátili z války domů a pokud to neudělají, odepřou jim sex. Podle Martina Čičváka se totiž jedná o dva nerozlučné fenomény: „Tak se vlastně dají dohromady milenka s manželkou a s nevěstkou a domluví se, že s těmi muži udělají pořádek. Tady už začíná sexuální revoluce, protože se ženy osvobozují, i verbálně. Tam, kde končí sex, tam končí každá válka.“
Hra je plná ženských postav, nade všechny ale vyčnívá hlavní hrdinka, která přijde v úvodu hry o manžela. A to je právě tím momentem, kdy se podle Terezy Groszmannové, Lysistrata rozhodne, že válčení musí přestat: „Lysistrata si uvědomí, že veškeré trable, které jí v životě potkaly, jí zavinila zbytečnost a tou zbytečností je válka. Ona si to definovala jako zbytečnost a s tím bojuje a přesvědčuje všechny ostatní, že to jejich navyklý vidění světa, že muži umírají a přicházejí další a zase přijde Řek nebo Trojan. Naráží na to, aby přesvědčila lidi, že je možno vidět svět úplně jinýma očima.“
