Gurmáni divadla pozor! Vévodkyně a kuchařka nabízí v Redutě skvělé zážitkové menu
Divadelní adaptaci románu Vévodkyně a kuchařka, poslední prózy Ladislava Fukse, uvedla brněnská Reduta v režii Kamily Polívkové, s Vladimírem Javorským v hlavní roli.
Nezvyklým divadelním projektem se uvedl jeden ze tří domů Národního divadla Brno. Nejstarší středoevropské divadlo uvedlo mimo zdejší jeviště inscenaci Vévodkyně a kuchařka podle stejnojmenného slavného románu Ladislava Fukse. V čem bylo toto divadelní zpracování rozsáhlé, ale i poslední autorovy prózy z roku 1983 originální?
Převést do dvouhodinového tvaru sedmisetstránkové dílo, které je jazykově, stylově i motivicky originálním kolosem je výkon sám o sobě. Scénář připadá na vrub v německých Brémách nyní působící dramaturgyně Viktorie Knotkové. Pro návštěvníka inscenace, ale bude kategorie jedinečnosti zřejmě asi více naplňovat sám divadelní koncept režisérky Kamily Polívkové, která už jej tvořila se jmenovanou autorkou adaptace. Představení se neodehrává na zdejší scéně, ale ve slavnostním Mozartově sále Reduty. Diváci sedí naproti sobě u prostřených stolů, dostane se jim zážitkového menu o 4 chodech, degustují vybraná vína a jsou vlastně důležitou nedílnou součástí samotného dění, vlastně jakýmsi jeho pomyslným zrcadlem.
Jak tato kulinářsko-divadelní hostina funguje v kontextu celého představení?Ono netradiční uchopení divadla má samozřejmě oporu v románu, který už zčásti svým názvem naznačuje, že v něm bude mít jistý luxus a vaření i jídlo důležitou roli. Když do sálu vejdou návštěvnici, jejichž počet je striktně omezený na šestapadesát tedy počtem míst u dvou řad stolů naproti sobě, vše se nese ještě v poněkud divácky nervózní atmosféře očekávání. Přihlížející vzápětí vklouznou do rafinované hry s jídlem a publikem, Vévodkyně je pobízí a oni jedí, aniž by je jejich konzumace odváděla od sdělení a sdělování uprostřed sálu.
Jakých sdělení se diváci dočkají?Knotková i Polívková chtějí na publikum zčásti přenést atmosféru dekadentní Vídně konce předminulého století, ale také hlavní a nelineární mnohovrstevnatý děj tlumočit systémem divadelních výrazových prostředků. Autorka scénáře zredukovala po vzoru dvou žen z názvu knihy také figury na dvě hrdinky: Vévodkyni a její služebnou Justinu. Mají na počátku stejná gesta, což jistě znamená, že jsou dokonale sžité, ale hlavně to ukazuje jiný důležitý rozměr Fuksovy prózy, která mocně pracuje s fenoménem zrcadel a odrazy nejrůznějšího druhu třeba v různých identitách. Ony také místy zrcadlí jakoby jedna druhou. A zřejmě i proto hraje Vévodkyni Vladimír Javorský, což je samozřejmě zase jenom důsledným rozvedením původní autorské travestie. Fuks totiž do hlavní ženské aristokratické postavy projektoval sám sebe.
S kterými dalšími románovými motivy inscenace pracuje?Jde o reflexe nejrůznějších identit. Javorský posléze sundá vyčesanou rezavou paruku a proměňuje se do zesnulého bratra vévodkyně Viktora a operní zpěvačka, která ke konci dvouhodinové inscenace vstane přímo od stolu, se mění líčením i převlekem do podoby aristokratky. Vévodkyně jakoby strhává slupky oblečení, aby se načas v kimonu stala jakýmsi tajemným Číňanem a v závěrečném obrazu už zůstala jen v upjaté tělové halence a s bizarním líčením. Při těchto proměnách se svou služebnou často mluví o etiketě, vybrané krmi a přes konstatování konce jistých zlatých časů a vznešené kultury či generace se dostává k dalšímu a možná nejpodstatnějšímu motivu, a sice ke zmaru, smrti a konečnosti na nejrůznější způsob.
Můžeme se ještě vrátit k hereckým výkonům?Myslím, že korunou představení je zmíněný Vladimír Javorský, který ostatně začínal na vedlejším Provázku, kde nyní hrají jiného Fukse, a sice Myši Natálie Mooshabrové. Javorský vystihnul přesně ony polohy románové Vévodkyně a vlastně i samotného Fukse, kterými skrýval autor svoji homosexualitu, ale vlastně i víru před mocipány, a vždy do přesně dané míry šaškoval, ironizoval okolí. Tento milovník italské opery a červeného vína (obé se v inscenaci hostům-divákům dostane) byl skutečně potměšilý hráč se slovy a jinotaji. A toto zadání naplňuje i sám Javorský ve svém ženském maskování a následném demaskování a následném přelíčení se. Druhou hlavní roli hraje Eva Novotná jako Justina. Herečka je důstojnou Javorského proti i spoluhráčkou. Krouží polohu až bláznivě oddané služebné.
Jak zní závěrečné hodnocení tohoto nevšedního divadelního zážitku?Při předkrmové ouvertuře večera jsem měl pocit až zvráceně samoúčelného přemrštěného gesta. Ale hned po první krmi jsem si tuto hru se záměnami začal naplno užívat. Polívková při použití minima rekvizit, dokázala využít a do své inscenace naplno zapracovat nejen ono jídlo, ale i génia loci historického prostoru. Vytvořila obrazově velmi čistou podívanou, která svoji opulentnost těží z herectví, hudby a svícení a vlastně velmi neokázale pracuje s hlavními motivy prózy a dokáže je i traktovat. Gastronomický degustační zážitek tak nepřebil to základní sdělení inscenace: každá generace jednou půjde ze scény a bude cítit, že s ní nenávratně odchází něco zcela originálního.
