Hoří v Meetfactory – minimalistická inscenace bez zbytečných gest

9. červen 2016

Dramatizaci knihy německo-íránské autorky Sudabeh Mohafez inscenuje v pražské MeetFactory tvůrčí tým divadelníků v čele s režisérkou Natálií Deákovou a dramaturgem Matějem Samcem. Zaujal je příběh, který se žánrově pohybuje mezi psychothrillerem, psychologickou studií a detektivkou. Při inscenování vsadili na úspornost divadelních prostředků a sílu slova.

Začalo to výbuchem, po kterém následoval velký požár domu. V něm bydlela hlavní postava příběhu – Mané, úspěšná hudební producentka, která z plamenů unikla jen zázrakem. Traumatizující zážitek ale v mysli a vůbec životě Mané spustil něco nečekaného. Znovu cítí staré rány na duši. Slyší podivné zvuky a vede nekonečné hovory s hlasy v její hlavě. Mají dokonce jména – Lars a Pia. Román Hoří vyšel v roce 2013 v Nakladatelství Větrné mlýny.

Ukázka z literární předlohy, románu Hoří:

Dramaturga MeetFactory Matěje Samce inspirovala k dramatizaci poutavá ich-formou předlohy: „Hlavní postava po katastrofě podniká zvláštní introspekci, cestu do sebe sama, aby se pokusila uspořádat a přijít na to, co se vlastně stalo. Forma monologu, která knize vládne, byla pro dramatizaci zásadní a pro divadelní projev inspirativní.“ Mané se podobně jako v románu i v inscenaci musí konfrontovat s řadou reálných i neexistujících postav. Pozvolna odkrývá tíživé momenty ze svého života, traumatické prožitky z minulosti.

Scéna bez rekvizit, až na dřeň

Režisérku Natálii Deákovou na románové předloze přitahovala síla slova, především tedy schopnost člověka vyjádřit své složité psychické stavy skrze promluvu. Na slovo proto klade důraz ve své režijní koncepci, ve které se zároveň koncentruje na výrazový minimalismus: „Celou dobu zkoušení jsme přemýšleli, co je pro nás zbytné, jaké gesto. Výsledek je velmi minimalistická inscenace. Zbavit se veškerých tzv. realistických gest, je poměrně náročné. Postupně jsme se zbavovali všeho zbytečného, v podstatě nemáme žádné rekvizity, scéna je funkční až na dřeň.“

Sudabeh Mohafez se narodila v Teheránu, po otci Íránka, po matce Němka. Když jí bylo patnáct let, v době islámské revoluce, odešla rodina do Západního Berlína. Studovala hudbu, anglistiku a pedagogiku, pracovala pro nezávislé organizace v oblasti migrace a prevence násilí. V šestatřiceti letech debutovala povídkovou knihou Pouštní nebe země hvězd (2004), o rok později vydala román Rozhovor v blízkosti moře, v roce 2010 knížku Desetiřádkové povídky a román Hoří. „Píšu o běžných věcech, které se dějí v Německu. Když ale lidé slyší moje jméno, očekávají exotiku a jsou překvapeni, že nepíšu pohádky o arabských rytířích…,“ říká.

Minimalismus obsažený ve výpravě nebo hereckém gestu se projevuje i ve výstavbě jednotlivých situací, které podle režisérky nebudou rozehrávány do nadbytečných detailů: „Pro nás byla nejzásadnější zvuková složka, protože hlavní postava je hudební producentka. Její sluchový vjem je na prvním místě, vnímá svět skrze sluch. Pracovali jsme především se zvukem, jak ozvučit, neozvučit slovo, až jsme se zbavili téměř veškeré hudby, kterou jsme tam původně měli.“

V MeetFactory se touto divadelní cestou zamýšlí obecně nad člověkem, který odmítá být sám sebou i sám se sebou a s tímto odmítáním je také konfrontován. V inscenaci účinkují Anita Krausová, Jiří Konvalinka, Zuzana Ščerbová a Diana Toniková.

autoři: Karel Kratochvíl , Veronika Jošková Štefanová
Spustit audio