Jak ze Skořápky vyloupnout křehké lidské bytosti? Návod má komedie o nečekaném přátelství a cestě ke svobodě
Premiéru hry Skořápka současného polského dramatika Marcina Szczygielského. Dvě ženy zcela různých povah, které se přesto dokážou sblížit, si zahrají Alena Mihulová a Petra Nesvačilová. Inscenace v režii Pavla Ondrucha má premiéru 27. dubna na scéně pražského Divadla Ungelt.
Usedlou knihovnici Halinu a bohatou, sebejistou Roxanu k sobě svede náhoda. Osudové setkání jim zcela změní život. Jako knihovnice se představí Alena Mihulová, která se po delší době vrací na divadelní scénu. Role křehkých ale vnitřně silných žen, co dokážou být druhým oporou, jsou jí evidentně souzené.
Režisér Skořápky Pavel Ondruch se od příští sezony stává dramaturgem Divadla Ungelt. Text polského dramatika Marcina Szcygielského si ho získal chytrým humorem. Ten, v inteligentní podobě a zábavným způsobem, ve hře nechybí, a tak bylo její uvedení zároveň vhodným doplněním a vyvážením letošní dramaturgie divadla, prozatím uvádějící spíš vážnější inscenace.
Předností textu je silné téma pojaté s vtipem a nadhledem Podle režiséra Pavla Ondrucha pojal autor hru: „uvěřitelným způsobem tak, že si v tom každý něco najde. A zároveň to napsal velmi inteligentně a chytře, protože v tomto kuse není primární příběh, ale jde tam především o osudy těch dvou žen.“ Marcin Szcygielski vytvořil dva zcela odlišné ženské typy, svedl je dohromady a podle režiséra, sám sledoval, co se z takového setkání vyvine: „To je na té hře nejzábavnější, jak se ty dva světy prolínají, naráží do sebe a jak si vzájemně v té protikladnosti pomáhají.“
Hra se mimo jiné zabývá naší schopností zbavovat se skořápek, naslouchat a otevírat tomu, co neznáme. Takovou proměnou projde i suverénní Roxana, kterou si zahraje Petra Nesvačilová. Text hry ji prý na začátku vyděsil: „Já jsem se hodně vylekala proto, že moje postava, Roxana, je velmi povrchní, vnímala jsem ji hodně lacině a teprve postupem času jsem začala objevovat hloubky její osobnosti a pohnutky jejího jednání. V celku je ale ta hra moc dobrá v tom, že to, co řeší Roxana, řešíme my všichni – jak se sami do sebe zaposlouchat, jací doopravdy jsme, nebát se toho, sundat masky a strachy. V tom je ta hra velmi důležitá a aktuální.“ A co si pod pojmem skořápky představuje Alena Mihulová? „Já skořápku vnímám jako obal, mimikry obrany, ale také jako křehkost, která je v té hře obsažená, vždyť je tak snadné vztahy pokazit a tak těžké je potom napravovat, nebo to není tak těžké, ale náročné je se k tomu vůbec odhodlat.“
