Jako by to Brecht napsal včera. V Dlouhé zní intelektuální debata v rytmu brutálního punku
Hovory na útěku je název nové inscenace Divadla v Dlouhé, která vychází ze stejnojmenného textu Bertolta Brechta a písní britské skupiny Tiger Lillies. Hru společně nastudovali Miroslav Hanuš a Jan Borna. Ke spolupráci tentokrát přizvali i profesionální hudebníky.
Brechtovu knihu tvoří rozhovory dvou neznámých mužů, emigrantů, kteří se potkávají v nádražní hospodě, kde si krátí čas povídáním. Jejich hovory se dotýkají nejrůznějších témat od války, politiky, školství, přes etiku, lásku k bližnímu až po humorné historky či milostné avantýry.
Inscenace Hovory na útěku má premiéru v sobotu od 19 hodin v Divadle v Dlouhé. První repríza je na programu v pondělí 5. prosince. Dva muže, kteří vedou filozofické hovory, ztvární Miroslav Hanuš a Miloš Kopečný. V roli kabaretních zpěváků se představí vedle Evy Hacurové a Martina Matejky také Magdalena Zimová, Veronika Lazorčáková a Jan Meduna.
Texty písní skupiny Tiger Lillies vyprávějí o nejnižších pudech, lidských neřestech a brutalitě. Do češtiny je přeložil Miroslav Hanuš a vytvořil tak kontrapunkt k Brechtovým filozofickým úvahám o životě. V Hovorech na útěku se odráží atmosféra fašismu, války i poválečného období. Přesto se může zdát, že vznikly dnes. To, jak Brechtův text rezonuje se současností, zajímá režiséra Miroslava Hanuše, který současně hraje jednoho ze dvou debatujících mužů: „Samozřejmě ta tematika je dnes ohromně aktuální a tyhle myšlenky znějí velmi současně. Nenabízí to žádné řešení, jak se má člověk v současné situaci chovat. Ale nabízí to spoustu otázek, vybízí to k jejich kladení.“
Brutální kabaret s živou hudbouHudebníci a zpěváci svými stylizovanými kostýmy a líčením odkazují k meziválečnému německému kabaretu, z něhož vychází i kapela Tiger Lillies. Jaké postavy ztvárňují, přibližuje Eva Hacurová: „Moje postava má pracovní název Velká Nádhera. Pak je tu Padlý anděl nebo jiná postava To. Ty názvy odkazují k tomu, co mají postavy vyjadřovat, nejsou to jména.“
„Všecka tráva už je spasena
Ano, moji milí, všecka tráva už je spasena
A na kontinentech se proslýchá, že život už není
Hoden toho, abychom jej žili.
Rasy jsou staré, nic už se od nich nedá očekávat
Planeta se točí a točí a je ohryzaná
Všemu je konec, nějakou dobu se o tom ještě bude klábosit.
Jsme pouze pozdní pokoleníčko očitých svědků
A této epoše se bude říkat:
Gumová.“
(Bertolt Brecht)
Kapela Tiger Lillies má nezaměnitelný projev Zpěvák Martyn Jacques zpívá falzetem a využívá přitom kastrátské techniky. Herci z Dlouhé proto museli projít náročnou hlasovou průpravou, ale nakonec si přece jen našli svůj vlastní styl, říká Martin Matejka: „My jsme stáli před otázkou, zda napodobovat nebo si najít vlastní cestu a využít divoké prvky, které oni využívají. Jsou to vlastně takové ďábelsky šklebivé šansony.“
Začíná to skoro jako anekdota. Potkají se dva… …kteří odešli ze země, kde se nedalo žít, a hledají místo, kde by se žít dalo. Čas čekání (na pas? na odsunutí jinam? na změnu poměrů doma?) vyplňují dva muži rozhovorem na pokračování, baví se o tématech, která je pálí, která visí ve vzduchu. Jejich rozhovor skončí stejně neplánovaně, jako začal. Prostě proto, že se připozdilo nebo musejí opustit svoje dočasné útočiště. K žádnému podstatnému závěru svou debatou ani nedojdou. Možná to bude chvílemi dokonce vypadat jako náhodný výsek nekonečného dialogu, který vede každý sám se sebou, ve své hlavě. Ale přesto je důležité, že leccos bylo vysloveno.
