Jurij Ljubimov, zakladatel Divadla na Tagance, zemřel
Zakladatel a dlouholetý umělecký šéf Divadla na Tagance Jurij Ljubimov zemřel v Moskvě 5. října. V září oslavil své 97. narozeniny.
Narodil se v Jaroslavli v roce 1917, přežil období moci sovětů, aniž by kolaboroval; v druhé polovině svého sovětského života si naopak troufl jít proti proudu. Jako jinoch vystupoval v Souboru písní a tanců ministerstva vnitra SSSR a hrál ve filmovém propagandistickém kýči Kubánští kozáci.
Vystudoval herectví a stal se rázem (především díky okouzlujícímu zevnějšku a gentlemanskému vystupování) jedním z nejoblíbenějších herců moskevského Vachtangovova divadla. Už tehdy neskrýval svůj vztah vůči „sovětskému samoděržaví“, jak říkal. Vypráví se, že během voleb do stranického výboru tajemník v divadle prohlásil, že jakýsi soudruh obdržel sto procent hlasů. Vzadu v sále se vztyčil Ljubimov a zahřměl: „To je lež! Já hlasoval proti!“
Mezníkem v jeho kariéře byla Brechtova hra Dobrý člověk ze Sečuánu. Režíroval ji ve svých čtyřiceti pěti letech; to byl začátek Taganky.
Říkalo se o něm, že byl-li posedlý nějakou myšlenkou, šel za ní jako vlčák. Ve foyer Divadla na Tagance dal pověsit portréty čtyř mužů, které považoval za hlavní reformátory divadla. Byli to Stanislavskij, Vachtangov, Brecht a Mejerchold.
O většinu premiér na Tagance musel Ljubimov bojovat, i když obratně dokázal své divadlo opevnit vlivnými osobnostmi z řad ruské kulturní, vědecké a společenské elity. Usilovali (v čele s básníkem Jevtušenkem, Bellou Achmadulinou, Bulatem Okudžavou, Borisem Sluckým a dalšími) o svobodu Ljubimovovy tvorby.
Poprvé zůstal Ljubimov na Západě v roce 1983 (bylo mu šestašedesát). Režíroval opery v řadě divadel zvučných jmen. Vrátil se zkraje devadesátých let na pozvání nového ministra kultury, herce Nikolaje Gubenka. Brzy se pohádali a Gubenko se postavil do čela odbojné části Taganky. Na zájezdu v Praze létě roku 2011, se soubor Taganky se svým zakladatelem a mnoholetým šéfem rozešel. Po návratu do Moskvy Jurij Ljubimov vešel naposledy do své proslulé ředitelny na Tagance s podpisy slavných návštěvníků z celého světa na stěnách, vzal kytaru Vladimira Vysockého a už se tam nikdy nevrátil.
Pak ještě režíroval Běsy Fjodora Dostojevského ve Vachtangovově divadle, kde kdysi začínal, a loni, v pětadevadesáti letech, zdolal nastudování Borodinovy opery Kníže Igor ve Velkém divadle.
