Kauza Maryša – recenze

Stejně jako v případě Salome a Médei míchá autor ve svém textu ohlasy na původní známé verze s dnešním pohledem na svět. Kolečko společně se Špinarem vaří z dobře známých ingrediencí, a jejich krmě je znovu originální, štiplavá, nahořklá a zábavná.

Najdeme tu plno hlášek a odkazů ať už na nejrůznější divadelní a mediální klišé, významnou roli tu hraje i konfrontace pražštiny, brněnštiny a strážnického nářečí. V této souvislosti nás nepřekvapí, že jednání postav se vymyká logice (resp. má zmatenou nelogiku dneška) a že se naše sympatie přikloní spíše k Vávrovi, který rozhodně není žádný dědek nad hrobem s kopou nezaopatřených dětí, naopak elegantní businessman, který není lakomý a pro svou ženu by udělal vše, co jí na očích vidí.

Problém je v tom, že Maryša vlastně tak docela neví, co chce – spíše nežli konflikt její lásky a násilné provdání za nemilovaného muže, jde o její vrozenou nespokojenost s čímkoli. Příběh jako celek si pohrává s tím, že se často upínáme k věcem a pocitům, které jsme si idealizovali, ale které reálně neexistují. Můžeme to sice svalovat na společnost, a vzorce života, které nám vnucují v pokroucené formě média, jde ale především o naši neschopnost dát svému životu smysl.

Na počátku na nás Maryša (Jana Stryková) vypálí moravskou halekačku – všechna čest, není u nás mnoho hereček, které by ji dokázaly podat tak autenticky. Toto předznamenání však je okamžitě postaveno do kontrapunktu s dalším dějem. Vzápětí odhalujeme, že lákavě idylický venkovský svět už dnes není tím, čím býval.

Maryša se sice na popud maminky nakrucuje v nažehleném kroji, ale je to umělá atrakce pro hosta z Prahy. Stejně tak slisované kostky slámy nejsou tím voňavým seníkem ze starých časů, kde se odehrávaly romantické venkovské hrátky, a Maryšin sex s Franckem je spíš klišé z venkovských komedií nežli opravdový cit. Je to jen přibližná idyla – náhražka.

Právě o tom mluví Vávra, když pak uvádí Maryšu do svého přepychového městského bytu a zahrnuje jí značkovými dárky. Jde jen o to zvyknout si na náhražky, až se pro nás stanou skutečností, protože originály už neexistují. Maryša si však hýčká své vzpomínky na rodnou Moravu (tady si autoři brousí vtip na věčné řevnivosti Brňáků a Pražáků), ale v tomto kontextu lpění strážnické Maryši na brněnském slangu vyznívá absurdně. Lpí na něčem, co jí není vlastní, z poněkud dětinského vzdoru.

Stejně směšně vyznívá její neúspěšná snaha hrát na housle. Jak se ukáže, zůstává ve svém tvrdošíjném boji proti realitě sama – všichni ostatní kolem ní jsou praktičtější, ať už její matka (Alena Štréblová), která pragmaticky domluví sňatek, aby pomohla své skomírající živnosti, tak i Francek (Lukáš Příkazký), který po neúspěšné sebevraždě začne úspěšně podnikat na internetu. Když se pak setká v Praze s Maryšou, má pro ní radu: Udělej si profil na My face, bude ti líp...

Pragmaticky se na život dívá Maryšina pomocnice v domácnosti Rozárka (Zuzana Stavná) – nedělá si iluze a je připravena využít všeho, co se jí nabízí. Vávra (Ondřej Pavelka) je vlastně v této konstelaci ideální partner (kromě finančního zabezpečení a nabízených lákadel velkoměsta se snaží plnit i úlohu romanticky naladěného partnera podle vzoru svůdníků starých časů).

Takže Maryšina touha po pomstě ztrácí logiku, a podle toho dopadne... Sehraný tým herců vytváří zábavnou podívanou, která svou délkou neunaví a diváky, naladěné na stejný typ humoru, příjemně pobaví.