Když se na jevišti Divadla Kalich setká Iva Janžurová s Božskou Sarah, určitě to stojí za vidění

21. prosinec 2015

Dvě legendy, vynikající česká herečka Iva Janžurová a diva světového umění Sarah Bernhardtová, se spojily v inscenaci Božská Sarah pražského Divadla Kalich. Iva Janžurová si tu plní mnohaletý sen - zahrát si tuto francouzskou divu přelomu 19. a 20. století.

Iva Janžurová má za sebou dobrý rok. V březnu se ve Stavovském divadle představila ve hře Audience u královny, kde v roli současné britské panovnice střídá obdivuhodně kostýmy, věk i životní sílu - je dívkou, která sotva nastoupila na trůn i elegantní dámou v pokročilém věku. V dubnu pak tato skvělá herečka vstoupila do Dvorany slávy televizních cen TýTý. A nyní si splnila dlouholetý sen a stala se slavnou Sarah Bernhardtovou - tedy alespoň v nejnovější inscenaci Divadla Kalich.

Ta bude s největší pravděpodobností komerčně úspěšná, už jen proto, že vidět Ivu Janžurovou v tak velké roli na jevišti je prostě zážitek. Sledujeme den, noc a další ráno stárnoucí francouzské divy, která se za pomoci mladého asistenta Georgese Pitoua snaží napsat paměti. Herečka je oblečená v bílém a začátek inscenace tráví na invalidním vozíku. Prosí svého asistenta - při premiéře ho hrál Igor Orozovič, alternovat se bude s Kryštofem Hádkem - aby jí donesl slunečník. Pitou však přináší cokoli jiného, jen ne slunečník, a tak se hlavní hrdinka dívá do nemilosrdně žhnoucího slunce s vědomím, že také ono - stejně jako my všichni - jednou zhasne.

Pak si Sarah Bernhardtová začne přehrávat vzpomínky ze života a nutí asistenta Pitoua, aby jí byl nápomocný. Postupně tak objevujeme stinné stránky jevištní ikony. Nerozuměla si s matkou, vyrůstala v klášteře, žárlila na svoji sestru, neměla úspěch v lásce a nesnášela svého amerického producenta. Nadto nám Iva Janžurová záměrně pateticky předvede scény ze slavných inscenací Bernhardtové - třeba z Faidry nebo z Dámy s kameliémi.

Skvělá je pasáž, kdy herečka předvádí mima Deburaua a nakonec se potká na pláži s Oscarem WildemHra končí v jakémsi usmíření - život je těžký, krásný a vždycky skončí - bojovat je však třeba až do konce. Ve hře je působivá metafora žhnoucího slunce i moment, kdy herečka líčí, za jakých okolností utrpěla zranění, jehož následkem přišla o nohu. Většina textu však příliš objevných myšlenek neobsahuje a místo dramatické klenby a chytře napsané hlavní postavy nabízí spíš prostor pro pouhé vyprávění a deklamaci.

03535899.jpeg

Iva Janžurová je velmi přesná a působivá. Herečka je plná energie a spolehlivě střídá prudší a rychlejší pasáže s lyričtějšími. Nechybí charakteristické trhání slov, hereččin smích a trochu nezvykle z úst Ivy Janžurové slyšíme i vulgarismy. Nelze se však zbavit pocitu, že takhle skvělou herečku známe už roky. Vyvstává otázka, zda si třeba nechtěla, neměla vybrat náročnější herecký úkol, který by nám ji ukázal v jiném, novém světle. Také Igor Orozovič zvládl roli mladého asistenta spolehlivě. S Ivou Janžurovou jsou kolegové z naší první scény a Orozovičovi se velmi nenásilně, ale působivě podařilo nebýt jen přihrávačem. Stvořil vlastní postavu a je spolehlivým parťákem.

Alice Nellis jako režisérka nechává co největší prostor hercům. Hraje se na prosté scéně, kde před kulisou s třemi okny stojí jen psací stůl, lavice a již zmíněný invalidní vozík - vše provedeno ve světlé barvě navozuje jižní Francii. Nellis opět využívá i videoprojekce - třeba ve scéně jedoucího vlaku nebo ohňostroje. Příjemným překvapením inscenace je hudba Jana Ponocného. Skladatel, který s režisérkou spolupracoval na několika filmech, inscenaci Božská Sarah doprovází velmi moderními, citlivými a jemnými motivy.

Božská Sarah je inscenace, na kterou se do Kalichu bude určitě chodit - a to především na Ivu Janžurovou.

autor: Josef Rubeš
Spustit audio