Komedie Něco v ní je – recenze

Samotný příběh je téměř banální: android, jeden z robotů, kteří při výrobě seriálu nahrazují živé herce, projeví emoce. Protože jde o ženu, zamiluje se do ní, tedy do robota, mladý začínající scénárista. Jelikož se robot chová jinak, než tvůrci umělých bytostí očekávají, je konstatována porucha a nařízeno rozebrání, vymazání paměti a restart pro znovupoužití. Zamilovaný scénárista ženu-robota unese, aby zabránil zničení svého snu – sám totiž začal natáčet vlastní příběh, ve kterém milovaného androida obsadil do hlavní role.

Ayckbourn píše převážně komedie, a v tomto případě sahá až k osvědčených postupům bulvárních komedií, které nemají ambice rozkrývat problematiku tématu do hloubky, a jde jim hlavně o komické situace a pobavení diváka. Text hry Něco v ní je však nabízí i hlubší rovinu úvah o lidskosti, o podstatě člověka jako myslící bytosti, o původu a smyslu lidské inteligence – dramaturgyně Klára Špičková však tuto stránku textu neakcentuje.

Slabinou hry je předvídatelnost děje, silnou stránkou jsou herecké příležitosti, a textu nelze upřít vtip. Režisér Filip Nuckols dává maximální prostor hercům. Ti mu důvěru oplácejí výbornými výkony.

V hlavní roli Jacie neboli robota JCF 31333 vystupuje Andrea Mohylová. Těží z řemeslně výborně zvládnutého hereckého střihu mezi chováním naprogramovaného stroje a bytosti s umělou inteligencí, která projevuje schopnost vlastního prožitku a citu. Její monolog ve druhé půli představení, ve kterém herečka jakoby rozehraje paměť robota a je z toho přímo herecká erupce záznamů z minulých rolí, je možné označit za herecký výkon nejvyšších kvalit, zasluhující potlesk na otevřené scéně.

Jejího partnera Adama Trainsmithe při premiéře ztvárnil Ondřej Bret. Jeho Adam by mohl být více komickou postavou. Snad si herec ještě dá práci s využitím všech možností, které text nabízí.

Velmi výraznou postavu vytváří Renáta Klemensová jako Prim, členka televizního inscenačního týmu. Dialogy mezi ní a postavou stárnoucího, unaveného a poněkud zneuznalého bývalého filmového režiséra Chandlera Tate, kterého s citem pro valéry postavy hraje Jan Fišar, odhalují zákulisí odlidštěné televizní tvorby.

V postavě Trudi, lesbické partnerky Prim, má bohužel málo hereckých možností Gabriela Mikulková. Výborně ztvárňuje postavu bezcitné oblastní ředitelky Carly Peperbloomové Pavlína Kafková. Totéž platí o Františku Večeřovi v roli Marmiona, mluvčího zdravotně těžce postiženého majitele továrny na roboty i majitele televizního studia Lectera Trainsmithe. Toho s mimořádným vkusem a citem pro komický rozměr postavy hraje Miroslav Rataj.

Řadu nadprůměrných hereckých výkonů završují Marie Logojdová a Petr Houska jak v rolích robotů, tak ve všech dalších epizodních postavách.

Režisér Filip Nuckols v závěru hry dává prostor vlastní vizí vyznění příběhu. Nic proti tomu, bohužel však právě způsob, jakým se rozhodl dopovědět příběh Jacie a Adama Trainsmithe, je ze všeho nejvíce předvídatelný, a jistou banalitu, kterou v sobě Ayckbournův text obsahuje, ještě umocňuje.

To však nic nemění na faktu, že Národní divadlo moravskoslezské má díky hře Něco v ní je na repertoáru další komedii zaručující dobrou zábavu.