Kouzelná noc a Letní den – recenze

Kouzelná noc a Letní den (Igor Bareš, Henrieta Hornáčková, Zdeněk Černín)Foto:  Národní divadlo Brno

Brněnská Reduta se v poslední době nadechla k několika pozoruhodným tvůrčím počinům, z nichž vynikla zvláště ceněná Mikuláškova inscenace Korespondence Voskovce a Wericha. Projekt Zdeňka Kaloče Kouzelná noc a Letní den navazuje na linii komorních představení, jež stavějí na hereckých výkonech a jevištní práci s detaily.

Večer tvoří dvě Mrożkovy aktovky oddělené přestávkou, v obou vystupují pouze tři aktéři. První hra Kouzelná noc se odvíjí z jednoduché komické situace, kdy se dva upjatí kolegové na služební cestě ubytují ve dvoulůžkovém pokoji nádražního hotelu a teprve uprostřed noci zjistí, že v ložnici nejsou sami. 

Druhá aktovka Letní den vypráví příběh dvou stárnoucích mužů, kteří se náhodně potkávají na místě, kde chtěli spáchat sebevraždu. Jejich figury představují dva odlišné životní principy. První je Zdar, tedy člověk úspěšný a suverénní, druhý je Nezdar, jedinec, jemuž se naopak nedaří vůbec nic. Paradoxně mají společné to, že si nevědí rady se svým životem. Ke skutečné konfrontaci jejich zásad a charakterů však dochází v situaci, kdy začnou soutěžit o přízeň jedné dívky. 

Režisér Zdeněk Kaloč se pokusil najít pojítko obou aktovek ve výpovědi o smyslu života a o principech fungování mezilidských vztahů. Usiluje o textově přesný tvar, v němž každá replika má svůj význam a provokuje diváka k přemýšlení. 

Nejvděčnější úlohu z trojlístku aktérů má zřejmě Igor Bareš, který představuje existenciálně rozervaného intelektuála v Kouzelné noci a Nezdara v Letním dni. Především Nezdar mu umožňuje rozehrát paletu emocí od životní sklíčenosti a deprese přes nadějeplné okouzlení až po komické etudy předstíraného hrdinství. 

Zatímco Igor Bareš je na brněnském jevišti jako doma a nelze v této souvislosti nepřipomenout, že před svým odchodem do Národního divadla v Praze tu strávil jedenáct sezon, návrat dalšího někdejšího herce Mahenovy činohry Zdeňka Černína tak přesvědčivý není. Na jevišti Reduty působí vedle podstatně vyhranějšího Bareše poněkud mdlým dojmem, a to i ve chvílích, kdy mu režie pomáhá stylizací do polohy stárnoucího, ale fyzicky stále disponovaného donchuána. 

V postavě snové vetřelkyně z Kouzelné noci a svůdné krasavice z Letního dne vystupuje Henrieta Hornáčková. Těžko tady mluvit o výrazné herecké příležitosti, neboť obě její figury jsou založeny hlavně na vábivém úsměvu a ladných křivkách jako atributech ženské přitažlivosti. 

Dvě groteskní Mrożkovy aktovky nabízejí především setkání s překvapivými dramatickými situacemi, jež v absurdní nadsázce odkrývají životní principy a způsoby myšlení každého z nás. Připočteme-li herecký návrat Igora Bareše, cesta do hlediště brněnské Reduty není marná věc.