Láska a peníze – recenze nové inscenace v Dlouhé
Hru britského autora Dennise Kellyho Láska a peníze uvedlo v české premiéře Divadlo v Dlouhé v pohostinské režii Jana Mikuláška.
Láska a peníze – dva nejsilnější motory, které hýbou světem. Ve vizi Dennise Kellyho jsou tyto dvě hodnoty nabízeny v postmoderně schizofrenní mozaice, v obraze světa, jehož trapnou tragédií je devalvace citů a blahobyt nabízený na dluh. Prchavé okamžiky štěstí jsou stejnou mírou spojeny s nevyslovitelností citů, i nutkavou potřebou uspokojovat materiální potřeby (v níž už není důležité vlastnění věcí, ale samotné nakupování).
Kelly si s těmito fenomény pohrává, a své hrdiny ukazuje jako oběti vlastní chtivosti (David dokoná manželčinu nepovedenou sebevraždu s vidinou zbavení se dluhu, rodiče při svém zármutku nad smrtí dcery ničí pomstychtivě vedlejší náhrobek, který zastínil její hrob). Stejně tak si autor pohrává s jazykem (text přeložila Lucie Kolouchová) a především formou. Každá epizoda funguje jako samostatná jednotka v jiném žánru a celý příběh je vyprávěn pozpátku. Jednotlivé dílky puzzle vztahových a dějových souvislostí mají jen mlhavé kontury (většina zůstane jen v náznacích).
Takový textový materiál je jako dělaný pro metodu práce režiséra Jana Mikuláška, jehož inscenace jsou charakteristické nadsázkou a nedořečeností situací, stejně jako vysoce stylizovanými portréty charakterů. Jsme tak vtaženi do světa, jehož postavy jsou nám zároveň odporné, ale současně i politováníhodné. Kellyho vidění skutečnosti lze přirovnat k představě hebkého plyšového medvídka, z něhož se po rozříznutí ostrým skalpelem vyvalí hromada svinstva. Jinými slovy – situace, které vypadají na první pohled standardně, po bližším pohledu odhalují množství traumat, ale i úchylek jednotlivců.
Na počátku jsme konfrontováni se scénou (autorem je Marek Cpin), na jejímž pozadí se skví idealizované portréty protagonistů (ty na konci odkryjí svůj rub, kde spatříme tytéž lidi zoufalé a frustrované). V popředí „překáží“ řada porůznu naskládaných židlí. Na jedné z nich je šejdrem posazená obrovská LED obrazovka, na níž běží sladkobolný hit I will always love you v interpretaci Dolly Parton (jen pro zajímavost – klip na youtube zhlédlo na 9 milionů lidí!). Je to pro diváka jen malá nápověda tématu – pregnantní symbolika lásky a peněz, sentimentální cit a tvrdá komerce v jednom neoddělitelném chumlu.
Na scénu vstupují protagonisté, které mimoděk konfrontujeme s jejich naddimenzovanými portréty. To, že se děj bude odehrávat pozpátku, odhalíme až po chvíli. Atmosféru představení charakterizuje nejistota, tápání, snaha zachytit nezachytitelné. Tak se nejprve z nezávazného emailového flirtu Davida (Miloslav König) a jeho náhodné milenky Sandrine (Magdalena Zimová) dozvídáme o smrti Davidovy ženy Jess (Helena Dvořáková). Poté se na chvíli zastavíme u Jessiných rodičů (Jan Vondráček a Marie Turková), kterým opravdový smutek ze smrti dcery zastíní pomsta majiteli vedlejšího náhrobku. Jsme svědky Davidova ponížení, když žádá o práci v podniku zhrzené milenky Val (Klára Sedláčková), až nakonec dojdeme k jediné šťastné chvíli, něžného sblížení Davida a Jess.
Příběh neustále balancuje mezi touhou po obyčejných citech a zároveň po materiálním blahobytu, který ničí vztahy i lidi. Autor jako by byl posedlý myšlenkou prozkoumat témata nutkavého jednání, které nutí lidi dělat iracionální věci, což nejlépe ilustruje vložený absurdní dialog mezi mužem posedlým sexem a fetišismem (Miroslav Hanuš) a dívkou (Magdalena Zimová), úmyslně ničící věci, které jí nepatří.
Z každé jednotlivé epizody dýchá zvláštní napětí, vytvářené až vykrouceně stylizovanými postavami, jež jsou kombinací společenských masek a vnitřního pocitového světa. Intelektuál David má v sobě hnus, nechuť ze sebe samého, z bezmoci se škodolibě pošklebuje světu i sám sobě. Jess, drsná a citlivá žena z nižší společenské třídy je přesnou diagnózou typu lidí, kteří nevědomky spadnou po pasti blahobytu na dluh. Val je hysterka, která neúspěch v lásce proměňuje v manipulaci se svým okolím.
Stejně výrazné, ambivalentní charaktery vytvořili i další, takže představení je zvláštním zážitkem, v němž stejnou měrou zaujmou jak jednotlivé herecké výkony, tak i originální scénický tvar, který se dotýká bolavých okamžiků života společnosti, i každého z nás.
