Martin Pechlát dominuje povedené novince Divadla Komedie

8. březen 2011

V rámci své Rakouské sezony uvedlo Divadlo Komedie dramatizaci povídky rakouského spisovatele Josepha Rotha Legenda o svatém pijanovi. Autorem scénáře, scény i režisérem inscenace je kmenový režisér divadla David Jařab, který se zálibou v literatuře rozpadající se a zaniklé rakousko-uherské monarchie vyznačuje již léta.

Po dvou rozpačitých a přepsychologizovaných inscenacích, Wedekindově Lulu a Schnitzlerových Touhách a výčitkách, jakoby se Jařab vrátil ke svému formálně mistrnému Weissensteinovi. Legenda o svatém pijanovi je podobně průzračná, přímočará a plná dobrých nápadů. Na jevišti vládnou přesně pointované situace a přehlednost divadelních znaků bez nesrozumitelných režijních ornamentů a příliš zbytnělého tajemství.

Scéně, jak je v Divadle Komedie zvykem, opět dominují vysoké čtvercové stěny. Před levou z nich je umístěn kavárenský stolek s židlemi, u stěny na pravé straně jeviště zase postel hotelového pokoje. Jařab tak vytváří několik základních dějišť, v jejichž středu, v průhledu mezi dvěma postranními stěnami zeje proti publiku jícen bezútěšné šedivé ulice, po níž se postavy a nejčastěji hlavní hrdina potácí vydán na pospas venkovnímu chladu a vichrům, nejvěrnějším druhům lidí bez domova.Příběh opilce, který se ocitl na okraji společnosti podbarvuje přímočarý rytmus melancholického tanga. Už úvodní scéna pozvolna plynoucí inscenace je mistrným komickým výstupem Martina Pechláta v hlavní roli Andrease Kartáka a Martina Fingera v roli Dobrodince. Jejich předlouhá opilecky potácivá taneční variace na rytmus tanga originálně předznamená Kartákovu cestu do záhuby provázenou snahou splnit slib a vrátit půjčené peníze Svaté Tereze do kostelní kasičky.

Na své cestě za tímto heroickým činem, za tímto posledním majákem sebeúcty, potkává postavy ze své minulosti, ale i ty, které mu nezištně pomohou, nebo vůči ztroskotanci prokáží alespoň základní míru lidskosti. Karták ve svém úkolu neustále selhává. I když každé ráno, po dni, jenž zase propil, ve své peněžence zázračně nachází další a další peníze, které by mohl Svaté Tereze vrátit. Touha po alkoholu vždy nakonec zvítězí a naplnění slibu se opět odkládá.

A jakoby se ani nemohl upít. Než splní své předsevzetí, které je snad jedinou věcí, jež z něj ve vlastních očích ještě činí lidskou bytost. Teprve když peníze Terezičce, alespoň ve svých představách či vidinách, vrátí, umírá. Klidně a nepateticky. S mírem v duši. Jen jeho poslední sklenička padne prázdná na podlahu.

Martin Pechlát podává v roli Kartáka jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů V Divadle Komedie. Pozoruhodný je i výkon mladé, až dětsky působící Ivety Jiřičkové s mimořádným mimickým vybavením, v roli servírky Terezy. Drobnými vadami na kráse jsou pak přece jen trochu nezvládnuté situace, v nichž se servírka Tereza v Kartákových očích proměňuje ve Svatou Terezu, nebo dokonce v závěru v jeho dceru, o níž však po celou dobu nepadlo jediné slovo. Jsou málo konkrétní a všeobecně mystické.

J. Roth, D. Jařab: Legenda o svatém pijanoviRežie: D. JařabHrají: M. Pechlát, M. Finger, I. Jiřičková a dalšíDivadlo Komedie PrahaPremiéra 25. 2. 2011

autor: Roman Sikora
Spustit audio