Mezinárodní den tance s Mozaikou na Vltavě

29. duben 2015

Dnešní den patří tanci! Oslavy se pořádají po celém světě a stranou nezůstává ani Česká republika. Program je připraven ve dvaceti městech. Organizátorem je národní iniciativa Vize tance, která spolupracuje s Národními divadly v Praze, Brně a Ostravě.

Program zahrnuje taneční představení, ukázky různých stylů, dílny, tančírny, společnou taneční hodinu i flashmob, projekce tanečních filmů a další akce. Hlavní program byl zahájen na Piazzettě Národního divadla v Praze.

Poselství k letošnímu Mezinárodnímu dni tance formuloval španělský choreograf a tanečník flamenca Israel Galván.Co jsou podle něj tanečníci a choreografové především? „Všichni se mi jeví spíš jako generátory energie, mnohem důležitější než choreografie je energie sama, vír, jejž roztáčí. Postupem času jsem si uvědomil, že tanec léčí, že na mě má téměř hojivý účinek, pomáhal mi překonávat mou vrozenou uzavřenost a otevíral mě ostatním lidem. Tanec se u mě vyvinul v posedlost, jež spotřebovává veškerý můj čas a nutí mě tančit i v klidu. Vnímám, jakým stylem se lidé pohybují. Všichni při tom tančí, Netuší to, ale všichni tančí. Ten, kdo netančí, má smůlu, je mrtvý, nic necítí ani netrpí!

Rád bych tento Mezinárodní den tance věnoval komukoli, kdo právě v tuto chvíli někde na světě tančí. Nechť oslavy propuknou, dejme se všichni do tance, jako to dělával Béjart, tančeme ve velkém stylu, zatančeme Ravelovo Bolero, zatančeme si je spolu!

Morten Walderhaug, umělecký ředitel norského uměleckého centra Baerum Kulturhus, se podělí o své dojmy z české taneční scény.

K nejvýraznějším představitelům současného fyzického a tanečního divadla v České republice bezesporu patří skupina Spitfire Company. Je držitelkou řady českých i mezinárodních ocenění, mimo jiné i Aerowaves Priority Company 2014 nebo Herald Angel Award, ceny České taneční platformy 2013, ceny Divadelních novin a mnoha dalších. Právě Spitfire Company si na přehlídce České taneční platformy vybrali zástupci norského uměleckého centra Baerum Kulturhus a rozhodli se podílet na produkci jejich nejnovější inscenace Sniper' s Lake.

03372534.jpeg

Můžete stručně představit vaše umělecké centrum Baerum Kulturhus? S jakými dalšími umělci nebo tanečními skupinami spolupracujete?

Jsme obecní kulturní centrum, které představuje nejrůznější druhy umění. V rámci divadelní produkce se zaměřujeme na hudební i taneční divadlo, pracujeme jak s amatéry, tak s mezinárodně proslulými uměleckými skupinami. Máme velmi široký záběr aktivit. Naší specializací je ale současné taneční umění. Proto každoročně uvádíme celou řadu zahraničních tanečních umělců a čím dál tím více také koprodukujeme nově vznikající projekty.

Například pravidelně spolupracujeme s antverpskou produkční společností Eastman, s níž tvoří Sidi Larbi Cherkaoui, hodně projektů jsme vytvořili s Batsheva Dance Company z Tel Avivu. Velmi úzkou spolupráci máme se Circus Cirkör ze Stockholmu, to je takový kolega vašeho Cirku La Putyka. A teď jsme nadšeni ze setkání se Spitfire Company. Myslíme si, že to může být dlouhodobá spolupráce, protože je představujeme i jiným uměleckým centrům v Norsku. Takže dobré jméno a postavení českého tance bude v Norsku, doufám, stále stoupat.

03372519.jpeg

Jak si podle vás vede český tanec ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?

Myslím, že to není jednotné, stejně jako v Norsku, máte tu dobrá představení i ta méně kvalitní. Mě samozřejmě zajímají originální, něčím výjimečné práce a silné umělecké osobnosti. A když na něco takového narazím jednou, dvakrát během jedné taneční přehlídky, jsem šťastný. Nestává se pokaždé, že když někam přijedete, najdete, co hledáte. Proto jsem byl minulý rok velmi překvapený, když jsem si všiml, jaký potenciál se skrývá v českém tanci. Je jiný než to, co vidíte v ostatních zemích.

Je tu široká škála různých výrazových prostředků, což vaši taneční scénu velmi obohacuje. Kdyby všechno vypadalo jako Sasha Waltz nebo Nederlans Dans Theater, nebylo by to zajímavé. To, co chceme, je rozmanitost. Myslím, že tady máte mnoho talentů, kteří se, jak doufám, budou dál rozvíjet.

Ondřej Vinklát, sólista Baletu Národního divadla v Praze, patří k nejvýraznějším talentům českého baletu.

03005376.jpeg

Ve svých třiadvaceti letech byl už dvakrát nominován na Cenu Thálie, za roli Romea v Baletu Romeo a Julie ji také získal. Je držitelem Výroční ceny internetového portálu Opera Plus a dalších ocenění. Pozornost na sebe poutá nejen jako mimořádný tanečník, ale v posledních letech i jako nadaný choreograf. K zásadnímu přelomu v jeho životě došlo v roce 2011, kdy jako čerstvý absolvent Taneční konzervatoře dostal nabídku ztvárnit roli Basila v Donu Quijotovi ve Státní opeře Praha. Vzápětí následovalo angažmá do baletu Národního divadla, kde od roku 2013 působí jako sólista.

Italský tanečník, umělecký ředitel řady tanečních projektů a festivalů Roberto Casarotto o současné české choreografii i o tom, jak může tanec lidem změnit život.

V první polovině dubna se uskutečnil 21. ročník České taneční platformy - přehlídky toho nejzajímavějšího, co za uplynulý rok vzniklo na české taneční a pohybové scéně. Jedním z jedenácti členů mezinárodní poroty, která vybírala letošní vítěze, byl Ital Roberto Casarotto. Ředitel tanečních projektů Centra současné scény z Bassano del Grappa a festivalu Opera Estate, zároveň jeden z vedoucích činitelů platformy Aerowaves, sítě sdružující odborníky z 35 evropských zemí, kteří vyhledávají nové talenty mezi mladými choreografy.

03372532.jpeg

Na otázku, jak hodnotí úroveň české taneční scény, Roberto Casarotto odpovídá: Tohle je moje druhá návštěva Prahy v roli porotce České taneční platformy. A musím říct, že jsem v tom krátkém rozmezí několika málo let zaznamenal obrovský pokrok. Zvýšení úrovně jsme si všimli také v rámci platformy Aerowaves, protože v posledních letech byli mezi dvaceti skupinami, které si tato síť vytipovala mezi více než pěti až šesti sty žadateli, pokaždé i umělci z České republiky. Proto mě velmi potěšilo, když jsem zjistil, jak moc se ta úroveň pozvedla.

Zvýšila se nejen samotná schopnost inscenovat představení, ale také profesionální úroveň tanečníků i choreografů. Velký podíl na tom mají i další profesionálové, kteří se pohybují v zákulisí a kteří tomuto růstu přispívají. Zejména bych zmínil taneční organizace, které ten rozvoji soustavně podporují, nabízejí choreografům rezidence a podobně. To, co mě nejvíc překvapilo, je profesionální úroveň jednotlivých děl, ta se nesmírně pozvedla, a také vysoká účast zahraničních promotérů. To vůbec není samozřejmostí, zvláště v době, kdy je pro lidi z mé branže někdy velmi obtížné si vybrat, do jaké země se jet podívat na představení. To, že do Prahy přijela tak početná skupina odborníků z nejrůznějších zemí světa, je velmi důležité znamení. I za tím je velký kus práce těch, kteří se starají o růst taneční kultury.

Využíváte tance k tomu, abyste reagoval na určité problémy ve společnosti, mimo jiné jste založil kurz zaměřený na lidi postižené Parkinsonovou chorobou...

Je to velmi hezký projekt, který rozvíjíme v Bassano del Grappa. Nabízíme lidem postiženým Parkinsonem taneční hodiny, které se konají dvakrát týdně v prostorách městského muzea, tedy v uměleckém prostředí. Je to nabídka umělecké činnosti, která má do jisté míry i terapeutické účinky, ale to není ten hlavní cíl. Musím říct, že tento projekt mi přináší velké uspokojení, protože vidím, jak může tanec lidem změnit život.

Viděl jsem, jak se lidé, kteří nevycházeli z domu, protože se styděli za svůj třas, za neschopnost vést normální život, najednou proměnili. Chodí ven, baví se, cítí se být součástí určité skupiny a dělá jim dobře i fyzická a umělecká aktivita, která jim umožňuje lépe žít. Nadchli se pro to, někteří měli dokonce zájem tančit i na vyšší úrovni, takže v tuto chvíli spolupracují s choreografem Dariem Tortorellim. Vzhledem k tomu, že Parkinsonem mohou onemocnět i poměrně mladí lidé, věk účastníků projektu sahá od dvaačtyřiceti až do osmdesáti čtyři let, celkem jich máme více než sto.

Kurz není omezen jen na lidi postižené touto chorobou, chtěli jsme se maximálně otevřít. Výsledky, které máme, jsou opravdu velkým úspěchem a potvrzením nejen toho, jak může tanec lidem změnit život, ale i určité filozofické hodnoty. Skutečnosti, že možná tančit je lidským právem, které bychom neměli podceňovat.

V dnešním vysílání Mozaiky se připojujeme k oslavám Mezinárodního dne tance, proto je náš program zaměřen převážně na taneční témata. Se světem tance je spjaté jméno Lucie Kašiarové, tanečnice, choreografky a současně ředitelky Sudia Alta v pražských Holešovicích.

03372508.jpeg

Studio Alta vzniklo v roce 2007 jako nezávislý prostor pro různé formy nového divadla s důrazem na současný tanec a pohybové divadlo. Letos v únoru se rozrostlo o další prostory.

Spustit audio