Mikulášovy patálie – recenze

Goscinniho knížky Mikulášových dobrodružství patří ke kultovním klukovským příběhům stejně jako Bylo nás pět či Rychlé šípy. Čím lákají? Dle mého hlavně tím, že v nich zachycena doba, kdy přirozeně fungovala rodina, v jejímž rámci mohly děti nezatížené technickými vymoženostmi úplně normálně zlobit, zažívat svá malá dobrodružství, a přijmout bez rozpaků a dlouhých diskusí zasloužený pohlavek.

Tuhle přiznanou idylickou retronáladu naznačili tvůrci už tím, že ponechali starší, trochu starobylý překlad Mikulášovy patálie místo modernějšího překladu Mikulášovy průšvihy. Tato starodávnost je respektována i v inscenačním trendu. Scénograf Pavel Kodeda využil k charakterizaci prostředí černobílé stylizované kresby inspirované ilustracemi Jeana-Jacquese Sempého (např. pozadí se mění tak, jako bychom listovali knížkou s černobílými ilustracemi). Kostýmy Jana C. Löbla jsou variací na klukovskou módu krátkých kalhot a košilí s vázankou z 50. let, a také hudba Dana Fikejze evokuje hravou idyličnost doby.

Filip Nuckolls, který je autorem adaptace (mimochodem prý jediné povolené scénické verze na světě!), vybral několik výrazných scének a v obsazení ponechal čistě mužskou společnost. Parta spolužáků zahrnuje kromě Mikuláše (Matouš Ruml), vzorného a svorně nenáviděného Celestýna (Petr Lněnička), siláka Albína (Marek Němec), který dobře mířeným úderem dává partu do latě, Augustýna (Lukáš Jůza), který stále poukazuje na bohatství a vliv svého tatínka, věčného jedlíka Vendelína (Zdeněk Charvát) a třídního outsidera Kryšpína (Václav Jakoubek), který si na hanbě už vyklečel důlek.

Jediným ženským elementem je paní učitelka (Milena Steinmasslová), tolerantní a statečná žena bez známky učitelské hysterie. Je všemi kluky přirozeně zbožňována, což jim ovšem nebrání v tom, aby jí neustále brnkali na nervy a uváděli ji v zoufalství. Za všechny dospělé muže v značně karikované podobě je tu Pavel Lagner, který se hbitě proměňuje v inspektora, strážníka, ředitele, hlídače či tatínka.

Zábavnost kousku spočívá především v opakovaných chlapeckých rituálech, včetně nejrůznějších hlášek charakterizujících jednotlivé postavy, i stylizovaných pohybových gagů. V pohybové spolupráci s Petrem Nůskem se podařilo vytvořit svéráznou choreografii, jejímž základem jsou neustálé rvačky a stylizovaně pojaté rány do nosu, není to však násilí naturalistické, ale jakési radostné vybití energie, které končí vzájemným objetím. Celkový dojem z představení je hravá pohoda, která potěší jak děti, tak i dospělé.

Pro ty starší je to návrat do dětství, v němž vše vyznívá malebně, líbezně a vkusně. Malí diváci se baví množstvím gagů a jednoduchých lumpáren. Celý ten svět je viděný dětskýma očima (už od úvodu, kdy zpoza opony vykoukne červený minimax, který začne vyprávět příběh s přízvukem pohádkového Muffa). Herci své malé hrdiny nekarikují, ale poddávají se hravosti se zaujetím a obrovským nasazením jak v postavách jednotlivých kluků, tak i v půvabném napodobení předmětů (skvělé je např. extempore Marka Němce v roli vanové baterie).

Dobrých rodinných představení, při kterých se nenudí ani jedna generace, je v dnešní době málo. A tak neváhejte, a se svými ratolestmi spěchejte do Celetné. Mikulášovy patálie pobaví, a zároveň těm nejmenším ukážou, že divadelní zážitek má v sobě něco víc než sledování televize.