Moliérův příběh nejslavnějšího prostopášníka uvádí brněnské Mahenovo divadlo

Postavu Dona Juana poprvé zaznamenal španělský dramatik Tirso de Molina ve své hře Sevillský svůdce a kamenný host. Postavu volnomyšlenkáře a sukničkáře pak dále zpracovalo mnoho dalších autorů včetně Mozarta nebo Richarda Strausse. Mahenovo divadlo pro svou inscenaci zvolilo Moliérovu verzi, vysvětluje dramaturg Martin Kubran: „Moliérovo drama je v kánonu západní literatury ukotveno jako základní počátek, je nejhranější podobou, představuje archetyp Dona Juana.“

Mahenovo divadlo uvede inscenaci v režii Rastislava Balleka. Jeho koncepce vychází z pozorného čtení hry a hledání nových významů, které text nabízí. Ballek své vidění Dona Juana zakládá na konfrontaci několika různých výkladů textu a běžné divácké zkušenosti: „Don Juan vešel do lidové slovesnosti jako sukničkář, který svádí a opouští ženy. To ale není ve hře nejdůležitější, ani Moliére to tak zřejmě nemyslel. I za tímto výrazovým prostředkem svůdce a svedené ženy je tajemství hlubokého ponoru do nejzákladnějších věcí člověka a světa.“

V titulní roli se divákům představí dlouholetý člen Mahenovy činohry Petr Bláha. Ten Dona Juana popisuje jako velmi racionálního a na svou dobu moderního muže: „Nemusím vytvářet Dona Juana, aby měl šílené charisma, kterému všichni podléhají. Můžu tam stát za Petra Bláhu, který může repliky říkat ze sebe a nemusí vytvářet činohru, tu chce režisér upozadit. Ta postava jsem já, je to postavené na mě. Hraju téma, Dona Juana vytvářejí ostatní postavy. Prezentují něco jiného, než v co já věřím. Já hraju svou pravdu od začátku až do konce.“

Zdvojené obrazy a Sganarel jako sparing partner

Tvůrci v inscenaci víceméně ctí Moliérův text. Děj ponechávají v 17. století. Úpravy dramaturga Martina Kubrana ale vedou k narušení původní, lineární stavby textu: „Některé obrazy jsme zdvojili a nechali jsme je na jevišti současně. Hrají se paralelně a vytvářejí tak nové významy, vazby, symbolické a odkazové vztahy.“

Vůči tradičnímu inscenačnímu uchopení Sganarela došlo ke změně funkce této postavy. V Ballekově režii se původně čistě pracovní vztah mezi sluhou a pánem posouvá do přátelštější roviny, vysvětluje dramaturg Martin Kubran: „Sganarel není jen sluhou, je Juanovým sparing partnerem, je v jistých obrazech i jeho alter-egem. Je tím, kdo mu jisté věci vysvětluje, obhajuje morální hodnotový žebříček, zbožnou víru, upřímnost, potřebu kát se, nehřešit.“