Moravské sekretářky - recenze
Pod názvem Moravské sekretářky uvedla Mahenova činohra Národního divadla v Brně hru německého skladatele, producenta a dramatika Franze Wittenbrinka Sekretářky. Divadlo uvádí hru v překladu a úpravě Jolany Kudláčkové a Ireny Žantovské, která je také režisérkou inscenace. Podrobnosti přináší ve své recenzi David Kroča.
Wittenbrinkova hudební revue se u nás hrála už v pražském Národním divadle pod titulem České sekretářky. Dalo by se očekávat, že název Moravské sekretářky bude odrážet aktualizaci či přítomnost regionálních motivů. Platí spíše to první, ale pro upřesnění je třeba ještě dodat, že hlavní hrdinky této hry nejsou ani tak sekretářky jako spíše písařky v jedné omšelé kanceláři v době asi před třiceti lety.
Brněnská inscenace sází především na uvolněné herectví devíti členek souboru, které dostaly příležitost v typově podstatně odlišných postavách. Figury zastupují - podobně jako již v německé předloze - určité ženské typy, jako je například Krasavice, Naivka či Feministka. Oproti pražské verzi hry se navíc posunuje vyznění některých postav, když třeba původně mateřsky laskavá Úřednice vyznívá spíš jako přetvařující se intrikánka. Zásadní je také posun u figury Vrátného, což je mimochodem jediná mužská postava. V Moravských sekretářkách je to již docela stárnoucí a životem unavený muž, jenž se do role lamače ženských srdcí už pouze nostalgicky stylizuje.
V inscenaci Ireny Žantovské jsou základním výrazovým prostředkem naživo zpívané šlágry, které odrážejí problémy, emoce i vnitřní prožitky protagonistek. Přímo na jevišti herečky doprovází klavírista Petr Svozilek, jenž je společně s Maxem Wittmannem podepsán také pod korepeticemi a hudebním nastudováním. To je vcelku nápadité, takže sólový či sborový zpěv doprovází také rytmické hrátky s klávesnicí starých psacích strojů nebo třeba s hrníčky od kávy, důvěrnými to rekvizitami kancelářského života. Výběr písní je dosti různorodý. Vedle účelně využitých čísel, která skutečně odpovídají vývoji děje i postav, se někdy objeví i hit, jenž je natolik spjat se svou původní interpretací, že v inscenaci - přes nespornou snahu aktérek - poněkud vyčnívá. Platí to o Botách proti lásce, jež známe z nepřekonatelné interpretace Yvonne Přenosilové, ale i o písničce Zhasněte lampiony, již proslavila Yvetta Simonová. Naproti tomu některé riskantní písňové inovace v Brně vycházejí. To když kupříkladu Monika Maláčová skvěle vystřihne ústřední píseň z westernu Tenkrát na západě, kterou má v českém překladu na repertoáru Věra Špinarová.
Je dobře, že vedle zábavných situací má tato revue také momenty, v nichž diváka zamrazí. Patří mezi ně zvláště okamžik, kdy pracovitou a lidsky hlubokou šéfku písařek v podání Dany Peškové střídá mladá a atraktivní asistentka Kristýny Jirouškové. Krutý motiv výměny starého za nové podtrhuje také akt nahrazení psacích strojů počítačem. Ten je však opět využit spíše v rovině komické. Moravské sekretářky tak v dramaturgickém plánu brněnského Národního divadla plní úlohu titulu možná až nečekaně odlehčeného.
Franz Wittenbrink: Moravské sekretářkyPřeklad a úprava Irena Žantovská a Jolana KudláčkováNárodní divadlo v Brně, Mahenova činohra premiéra 22. října 2010 Recenze: David Kroča
