Moskva hostí festival na počest Borise Pokrovského a pořádá Týden paměti
Před šesti lety zemřel v Moskvě světoznámý operní režisér Boris Pokrovskij, bylo mu 97 let. Boris Pokrovskij se narodil v Moskvě v roce 1912. Ředitelem Velkého divadla se stal v jednatřiceti letech v roce 1943, čímž započala kariéra, která trvala několik desítek let.
Základem repertoáru Borise Pokrovského se staly především opery Evžen Oněgin (Petr Iljič Čajkovskij) a Šostakovičův Nos. Jeho verze Prokofjevových oper Vojna a mír a Ohnivý anděl jsou legendární.
Boris Pokrovskij nastudoval více než 180 operních představení; v roce 1982 opustil na vlastní přání místo šéfrežiséra ve Velkém divadle, kde potom hostoval ještě v 90. letech minulého století. A pak režíroval (opery samozřejmě) na malé komorní scéně, která dnes nese jeho jméno.
A právě v tomto Moskevském komorním hudebním divadle Borise Pokrovského, jak zní oficiální název scény v Nikolské ulici 17, byl v pátek 23. ledna zahájen festival u příležitosti 113. výročí narození jejího zakladatele. Festival uvádí nejlepší inscenace Borise Pokrovského, které se dodnes hrají a jsou součástí zájezdových představení. Je to například Mozartova Kouzelná flétna a Don Giovanni, Haendelův Julius César a Kleopatra – a v pátek večer se zahajovalo Šostakovičovým Nosem. Festival potrvá do poloviny února.
Do konce ledna v Moskvě probíhá Týden paměti
Akce je věnovaná sedmdesáti letům, které uplynuly od osvobození vězňů koncentračního tábora v Osvětimi a Mezinárodnímu dni obětí holocaustu. V rámci zmíněného Týdne, konkrétně 23., 24., 25., a 27. ledna se v Ústředním muzeu Velké vlastenecké války na Poklonné hoře konají (zdarma) dramatizované exkurze pod názvem „Pamatovat znamenáneopakovat“ s premiérami svébytných inscenací nejznámějších moskevských režisérů. Jsou to: Mark Rozovskij, Alexandr Koručekov, Alexej Šavlov, Georgij Surkov, Semjon Alexandrovskij, Talgata Batalov a Jurij Kvjatkovskij – to vše za zvuků Haydnovy Symfonie na odchodnou v provedení Moskevského komorního orchestru Roční období (rusky: Vremena goda).
Z atmosféry předválečné Evropy se diváci přenesou do období začátku represí a nakonec i k jejich tragickému konci. Speciálně připravenou interaktivní expozicí návštěvníky provázejí herci, kteří nacvičili krátké dokumentární scénky; vycházejí při nich z deníků, z osudů reálných postav, z jejich tragédií. Prostor není rozdělený na jeviště a hlediště. U vchodu každý návštěvník dostane kamínek s čísly, jimiž byli označení vězňové koncentračních táborů. Během exkurze dekorace ožívají; zaplňují je lidé i předměty. A občas zazní slogan: Pamatovat znamená neopakovat.
