Na Jana Bornu vzpomínáme s Kamilou Černou a Miroslavem Hanušem

17. leden 2017

Kmenový režisér a člen uměleckého vedení Divadla v Dlouhé, zemřel po dlouhém boji s nemocí. Bylo mu 56 let. Rodák z Příbrami, Jan Borna, vystudoval teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a poté režii na DAMU. Režíroval v brněnském HaDivadle, v loutkovém divadle DRAK nebo v Realistickém divadle v Praze.

V letech 1993-1996 byl uměleckým šéfem a režisérem Dejvického divadla. Spoluzakládal divadlo Vizita. Od roku 1990 vedl ateliér herectví na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. A od roku 1996 byl režisérem a členem uměleckého vedení Divadla v Dlouhé. V roce 2008 převzal Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla. Na Jana Bornu vzpomíná divadelní publicistka a šéfredaktorka časopisu Czech Theatre Kamila Černá. Na otázku, čím se vyznačovalo rané období jeho tvorby, odpovídá: „Hravostí. Já myslím, že on si v raném období zkoušel, co jako režisér může a zkoušel si jak práci s dětmi, tak režii pro dospělé publikum.

V roce 1996 se Jan Borna stal režisérem a členem uměleckého vedení Divadla v Dlouhé. Vynikal zejména v tvorbě pro děti. K jeho nejúspěšnějším inscenacím patřilo Kdyby prase mělo křídla s písničkami Petra Skoumala. Ta dosáhla téměř 300 repríz. Nebo Jak jsem se ztratil podle malé vánoční povídky Ludvíka Aškenazyho. Tato inscenace získala celou řadu cen, včetně Inscenace roku 2000.

Já si z té doby pamatuji inscenaci Zpívej, klaune, roztančenou, rozezpívanou, nádhernou, ale zároveň inscenaci v Realistickém divadle, kam asi Jan Borna ani netušil, že se dostane. To bylo počátkem 90. let a byla to inscenace Mrožkova Velvyslance. Musím říct, že byla absolutně čistá v tom období opulentního herectví minimalistická. Nádherně pracoval se scénou a s herci, a především, což myslím, že mu vydrželo až do konce, s precizním výkladem smyslu té hry.“

Jako režisér hravý a empatický, jako člověk šťastný bojovník

Miroslav Hanuš, herec a režisér, dlouholetý spolupracovník Jana Borny, vzpomíná na první pracovní setkání: „My jsme se znali z DAMU, on studoval režii, ale znali jsme se. Pracovně jsme se poprvé potkali až když vzniklo Divadlo v Dlouhé, tak první inscenací byl kabaret pro děti Kdyby prase mělo křídla a to byla snad naše první inscenace, která se pak hrála snad 16 nebo 17 let. Na tom jsme odchovali dvě generace, když přicházeli mladí rodiče a svěřovali se, že představení viděli třikrát, a teď stejně tak už i jejich děti.“

03783194.jpeg

Posledním představením, které Jan Borna v Divadle v Dlouhé připravoval a na němž s ním spolupracoval Miroslav Hanuš, byly Brechtovy Hovory na útěku v prosinci 2016: „On to moc chtěl dělat a přesvědčil mne, že to je dobré, a ono to je dobré. Zvláštní je, že se tím uzavírá jakýsi kruh, protože právě toto bylo jeho absolventské představení v Disku v roce 1988. Takže do poslední chvíle pracoval a myslím, že v rámci života, jak byl pro něj možný, byl šťastný, protože on byl velký bojovník a pořád jsme pokračovali vpřed, i když byl už na vozíku, tak pořád jsme šli vpřed.“

Čtěte také

Spustit audio