Nahé tělo Leony Wahl a prázdný prostor Hygina Delimata naplnily ProART
Na jednom z prvních večerů pražské části multižánrového festivalu ProART představili dvě krátké samostatné choreografie rakouská tanečnice Leony Wahl a polský performer Hygin Delimat. Oba umělci v Praze v rámci ProART působí také jako taneční lektoři. Festival potrvá do 1. srpna.
Leonie Wahl se ve svém třicetiminutovém sólu nazvaném „Idem“ zaměřila na téma odpadu nejrůznějšího druhu, jeho recyklaci a znovuvyužití. Hygin Delimat naopak umístil svou pohybovou performance „Surface“ do prázdného prostoru divadla NoD, ve kterém využíval jako scénografii i drobných architektonických detailů divadelního sálu.
Na začátku představení Idem odhaluje paprsek světla nahé ženské tělo tanečnice Leonie Wahl, která bezvládně leží na podlaze. Tlumené světlo ji probudí a ona se náhle a trochu neohrabaně rozpohybuje. Jako by tato bytost všechny tělesné pohyby zapomněla a znovu se je musela naučit. Leonie Wahl chce pohybem vyjádřit rozpomínání se nejen na své tělo, ale také na pocity a minulé životy. Tato postava se nachází v budoucnosti a kolem ní se povalují předměty vypadající jako odpadky.
Myšlenka o budoucnosti, kdy hodnota člověka klesne na hodnotu jednoho kusu odpaduSvůj záměr Leonie Wahl objasňuje: „Moje postava nachází kolem sebe různé odhozené a použité věci. Najde dvě boty, přitom každá z nich je jiná. Taky najde plastový černý pytel, do kterého zahalí své tělo, doslova si z něj vytvoří oblečení. Postupně takto protančí prostorem a pokouší se i skrze nalezené předměty rozpomínat, kdo byla a kým je nyní. Vybavuje si několik možných scénářů, co se v jejím životě dělo před tím, než se ocitla na tomto místě. Některé momenty jsou komické, jiné zase frustrující. Atmosféra představení je povětšinou velmi temná, ale zároveň se snažím divákům předat kousky naděje na optimistický závěr.
Ve svých choreografiích ráda pracuje s vypjatými emocemi „V naší společnosti vnímáme odpad jako něco ošklivého,“ pokračuje umělkyně, „jako něco, co se nás už netýká, protože použité a zahozené věci nemají pro člověka žádnou hodnotu. Já chci tuto hodnotu znovu najít. Proto jsem při tvorbě této choreografie přemýšlela, kterým předmětům bych znovu mohl vdechnout smysl. Objevila jsem pneumatiku od auta, nebo různé plastové předměty. Plast patří k jednomu z nejhorších druhů odpadu. Já o něm ale přemýšlím kreativní cestou.
Hygin Delimat se pohybuje v prázdném prostoruJedinou oporou jsou umělci stěny divadelního sálu. Tématem jeho perfromance Surface je pohyb samotný. Od pohybové struktury směřuje ke kompozici. S čímž souvisí i jeho dlouhodobý taneční výzkum, ve kterém se orientuje na výzkum a filozofii somatických metod: „Somatická metoda je označení pro určitý způsob práce s tělem. Jedná se o sérii technik, pomocí kterých se dostáváte blíž k pochopení vašeho těla, ale také psychiky. Je to jako fyzická psychoterapie. A tu já integruji do svých choreografií. Potom k nim přidávám break dance, současný tanec nebo i prvky z klasické baletní techniky.
V prostředí divadla Nod bylo nutné představení trochu přizpůsobitJaké změny byly na pražské scéně nutné, vysvětluje Hygin Delimat: „Toto představení mohu tančit kdekoliv - v galerii, muzeu, továrně nebo v tanečním studiu. Jediné, co k němu bezpodmínečně potřebuji, je alespoň jedna stěna. Pro diváky je zajímavější, když tuto choreografii předvádím na nějakém původním místě a povrchu. Tady v NoD je divadelní sál takový syrový a chladný, a to se mi na něm velmi líbí. Každé prostředí mi dává nové taneční impulzy, ale když přijde na věc, držím se přesně dané struktury, kterou jsem si jako tvůrce stanovil. Jsem sice dobrý improvizátor, ale co se týče choreografií, jsem na sebe přísný.
