Něco z Carolla a něco každý sám ze sebe. V Edgars's Echo jsou slova ozvěnou obrazů
Mezinárodní soubor KREPSKO v rámci festivalu Letní Letná uvádí inscenaci Edgars's Echo. Hra inspirovaná životem a dílem Lewise Carrolla má 25. srpna českou premiéru v Divadle Archa.
Soubor KREPSKO, který vznikl v roce 2001, tvoří herci různých národností. Ve své tvorbě využívají prvků nového cirkusu, loutkového či nonverbálního divadla se silným důrazem na vizuální zážitek. Edgar´s Echo není ani životopisnou inscenací, ani dramatizací Carrollova díla. Soubor KREPSKO se životem a tvorbou Lewise Carrolla pouze inspiroval a na jevišti vytváří vlastní říši divů. A jak je pro jeho inscenace příznačné, ani tentokrát se ve hře nemluví, slova nejsou důležitá: „Používáme hlas, nepoužíváme text,“ vysvětluje režisérka Linnea Happonen. „Nechceme být omezeni textem, proto se mu vyhýbáme. Chceme tvořit to, co pochází od nás, i když samozřejmě texty zakázané nejsou.“
„Já myslím, že divadlo obecně je založeno na slovech,“ dodává herec Jiří Zeman. „Přitom text se vlastně říkat nemusí, ve smyslu, říkat slova, abych sdělil velmi přesně a jasně to, co chci, ať už je to nálada, atmosféra nebo samotný příběh. I v našem představení zazní nějaká slova, ale není důležité, aby divák tomu rozuměl, protože nejde o to, jaká slova se říkají, ale to, že někdo říká nějaká slova.“
Název Edgar's Echo odkazuje k jednomu z pseudonymů Charlese Dodgsona. Ten původně uvažoval o uměleckém jménu Edgar Cuthwellis, ale posléze se rozhodl pro Lewis Carroll. A jaký je poměr umělecké licence a skutečného života anglického spisovatele? „Je to tak napůl,“ říká Jiří Zeman, „objevuje se tam hodně věcí z jeho díla, ale také z jeho života. Samozřejmě existuje ohromná zátěž toho, že většina lidí si ve spojení s jeho jménem vybaví Alenku, a pak Carollovy domnělé pedofilní sklony. Já si ale troufám říct, že když jsem se připravoval na představení, tak jsem si o něm toho hodně nastudoval a viděl jsem dokumenty o jeho životě, takže jsem přesvědčený, že nic takového nebylo. Byla to jiná doba, ve které se lidé k dětem a jejich fotografování chovali úplně jinak, než dnes.“ Podstatnější a zajímavé naopak připadá Jiřímu Zemanovi Carollovo koktání. Spisovatelovi přátelé opravdu dokládali, že měl velké problémy s řečí, ale jakmile začal vyprávět příběhy dětem, jeho projev byl najednou čistý a plynulý.
Scéně představení Edgar's Echo dominují květiny Podle Jiřího Zemana ve hře mají květiny důležitou roli, kterou pochopitelně nechce prozrazovat: „Každopádně, co mohu prozradit je, že tady, před očima diváků, zaroste dům.“ Svoji roli má také samotné jeviště, nejen herci na něm: „Má svůj život, od začátku do konce. Chceme lidem nabídnout něco, co se nevidí, zaujmout vizuálním způsobem je vtáhnout k nám. To je ostatně záměr všech našich představení, aby člověk měl tak silný zážitek sám se sebou, že ho ani nebude zajímat, co my mu sdělujeme. Aby díky našemu prostředí a našim, většinou vizuálním podnětům, v něm vznikla taková nálada, takové otazníky a takové provokace, aby sám sobě a sám se sebou si zažil ten svůj příběh.“
