„Nekřič, když vyznáváš lásku.“ V Arše uvidíte radikální pohybové divadlo plné výbušnosti a emocí

11. únor 2016

Nové představení proslulého vlámského souboru Ulitma Vez můžete od 11. do 14. února vidět v pražském Divadle Archa. Inscenaci s názvem Speak low if you speak love inspirovaly klasické příběhy o lásce, doplňuje ho hudba Maura Pawlowského a zpěv charismatické jihoafrické zpěvačky Tuty Puoane. Autorem je choreograf a scénograf Wim Vandekeybus.

Název představení, v českém překladu „Nekřič, když vyznáváš lásku“, odkazuje k Shakespearovu citátu ze hry Mnoho povyku pro nic. Pod stejným titulem vznikla i řada milostných písní. K jeho významu říká autor představení, Wim Vandekeybus: „Je těžké říct, co to přesně znamená. Pro mě to byl spíš takový záchytný bod, o který se celé představení opírá. Věděl jsem, že se chci znovu zabývat analýzou vztahů a lásky, ale ne pouze v shakespearovském duchu ani v intencích milostných písní.

Láska je něco univerzálního, ale zároveň efemérního, neuchopitelného Pro mě je to velmi rozporuplná záležitost. Lidé často považují lásku za materialistickou záležitost. Ale současně je láska i duševní záležitostí. Rozhodl jsem se udělat představení, které bude vycházet hlavně z textu a smyslu písní. Kde hudba hraje zásadní roli, kde se nic nevysvětluje slovem, ale zpěvem. Hudba k vám promlouvá nepřímo, není to jako divadlo nebo literatura, kde se něco napíše, přečte a uvažuje se přitom racionálně. Takže toto představení je spojeno především s takovýmto prožitkem.“

03567331.png

Východiskem jsou klasické příběhy o láscePředstavení nabízí celou paletu příběhů, které ztvárňuje osm tanečníků, jedna zpěvačka a hudebník. Jejich postavy odkazují k trubadúrské kultuře, ale také třeba k postavám, které jsou spjaté s láskou, ale jsou to v podstatě osamělí lidé. Wim Vandekeybus doplňuje: „Třeba Drákula nebo jeptišky. Odmítají lásku, nezajímá je, ale právě proto nás fascinují. Nechtěl jsem vyprávět jeden chronologický příběh, ale spíš představit různé obrazy, které vás nutí přemýšlet o tomto tématu.“

03567330.png

Muži oblečení do ženských šatů, ženy oblečené do mužských. Součástí představení je i nahota...„Věděl jsem, že chci udělat scénu, kde budou lidé tančit a všichni budou oblečeni jako ženy. A pak zase scénu, kde budou všichni oblečeni jako muži. Role pohlaví se hodně změnila od dob, kdy jsem vytvořil první představení. Zároveň je to i legrační, když vidíte vousatého chlapa, který je oblečen jako školačka. Vycházel jsem hodně z obrázků. Když jsem natáčel film v Maďarsku a Rumunsku, hodně jsem kreslil.

03567332.png

Sice nejsem dobrý výtvarník, ale spoustu těch obrázků jsem využil pro různé scény v tomto představení. V jedné jsou všichni oblečení jako školačky. V této scéně jsem chtěl mít jenom bicí. Jako tambory v bitvě. Kromě toho jsem se chtěl prostřednictvím kostýmů zabývat i genderovými otázkami. Když budou všichni stejně oblečeni, nebudou se dělit na muže a ženy, nebudeme je tak vnímat. Dokonce ani, když půjde o milostný tanec. Sledujete jen skupiny tří a pěti postav. Je to velmi choreografické, taneční. A jenom s bubny.“

Spustit audio