Nevzdávej to jako anglická politická satira „po česku“
Hru britského dramatika Davida Harea s názvem Nevzdávej to v překladu Michala Zahálky a v režii Juraje Deáka uvedlo pražské Divadlo Na Vinohradech. Nejbližší repríza je naplánovaná na čtvrtek 28. května.
Hra Gethsemane, která vznikla na objednávku londýnského Národního divadla, a byla zde uvedena v roce 2008, je stejně jako další hry Davida Harea politická. Odkazuje na zcela konkrétní osoby z období vlády labouristického ministerského předsedy Tonyho Blaira, a skandály, které s tímto obdobím souvisely. Přenesena do českého prostředí tedy hra nutně tyto konkrétní konotace ztrácí, ale zároveň ukazuje, že politická mašinérie funguje v podstatě všude stejně.
I když hra sama o sobě není špatná, může samotný název a obsazení vzbudit u potenciálních diváků mylná očekávání. První zádrhel je už v názvu, který odkazuje k biblickému příběhu líčícímu noc pochybností Ježíše Krista v Getsemanské zahradě. Jestliže byl zvolen český název Nevzdávej to, a do hlavních rolí obsazeni Kateřina Brožová a Václav Vydra, divák asi očekává něco zcela jiného, než je mu nabídnuto. Nicméně, je třeba konstatovat, že právě výše jmenovaní herci příjemně překvapí svým ukázněným, výrazným herectvím.
Příběh sám je do jisté míry modelový, jako ostatně veškeré Hareovy hry I když se může zdát, že popisuje skutečnost, zde různé politické zákulisní machinace, objektivně, je hra jasnou kritikou politického systému a osob, které se v něm pohybují. Proti nim staví autor ty, kteří proti mašinérii a pokrytectví života v politice a businessu po svém protestují. V tomto případě alternativní učitelka Lori, která dobrovolně opustila školský systém a místo učení hraje na kytaru u metra, či puberťácká dcera ministryně vnitra, která se schválně nechá přistihnout v exkluzivní škole při kouření marihuany, se zjevným úmyslem být ze školy vyhozena a poškodit matku.
Vše se odehrává v exkluzivním prostředí, jemuž odpovídá vystajlovaná a zároveň neosobní scéna Davida Baziky, s níž ladí elegantní a někdy extravagantní kostýmy Romany Redlové. Hravost a zároveň jistou hrozivost evokuje hudba Ondřeje Brouska.
Sofistikovanou společenskou hru zde rozehrávají protagonisté politického světa, do jejichž profese vstupují soukromé radosti, ale především problémy. Jestliže se kladná hrdinka Lori hned na počátku přiznává v intimním monologu ke svým pochybám (nazývá je moje malé Getsemany), během hry dostává šanci projevit své pochybnosti každý z protagonistů. Tyto monology svým způsobem rytmizují příběh, jenž nabízí spleť témat, v níž se propojuje politika, business a média.
Je snadné dosadit si do děje postavy z českého prostředíV centru příběhu stojí řešení průšvihu ministryně vnitra, která se ocitá mezi mlýnskými kameny politického a osobního života. Text Davida Harea je ovšem do té míry rafinovaně korektní, že nedává divákovi šanci jednoznačně se postavit na tu či onu stranu, a tuto ambivalenci inscenace ještě podporuje. Pokud nebudeme posuzovat hru jako pouhý konstrukt, v němž jsou všichni politici syčáci, a ti, kdo se proti nim vymezují, hrdinové, musíme uznat, že odsoudit kohokoli z nich by bylo zjednodušující.
Neztotožníme se s nimi, ale můžeme uznat, že v lecčems mají pravdu. Nevím, nakolik to byl úmysl a nakolik náhoda, že Kateřina Brožová v roli Meredith Guestové se po většinu děje jeví jako nejsympatičtější a nejrozumnější postava. Dokáže udržet elegantní image za všech okolností, ale nepůsobí uměle. Naopak je jako politička a zoufalá matka v jednom přirozená. Je sice ctižádostivá, nicméně není ani arogantní, ani podvodnice a její chování a názory mají logiku. A svůj postoj dokáže obhájit tak, že nemáme pocit, že by byla horší než většina současných pracujících matek.
Podobně Václav Vydra jako požitkářský a šikovný lobbista Otto Falon má své nepopiratelné charisma. I když tady se přece jen více tlačí na pilu, takže chvílemi směřuje image postavy až ke karikatuře, stejně jako u jeho homosexuálního tajemníka v interpretaci Jiřího Maryška. Své kouzlo má i Sabina Rojková jako neurotická a vzdorná puberťačka Suzette, která ve své spratkovité image působí daleko autentičtěji, než když je zklidněná.
S postavou alternativní učitelky Lori se příliš nepotkala Zuzana Vejvodová. Její absolutní klaďaska, o které všichni tvrdí jak je chytrá a skvělá, pro diváka toto charisma postrádá. Postava působí ploše, a divně křečovitě. Nicméně, jako celek Hareova hra nabízí zajímavý vhled do exkluzivního prostředí politiky, a může být inspirací pro české autory, jak napsat politickou hru, která není ani přehnanou parodií, ani plakátem.
