„Neztrácejme ani vteřinu, ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě!“

20. březen 2015

Filozof a spisovatel Ladislav Klíma zemřel v roce 1928. Krátce předtím, už z nemocničního lůžka, nadiktoval drama nazvané Lidská tragikomedie. Groteskní filozofickou hru o mladistvých ideálech, které šedá životní realita spláchne do nenávratna, nyní nově nastudovala režisérka Hana Burešová. Premiéru má 21. března v pražském Divadle v Dlouhé.

Ladislav Klíma do hry promítl řadu svých názorů a životních postojů, na které s odstupem času nahlíží s humorem a ironií. Původní text má přes sto čtyřicet stran a ani ve zkrácené podobě se na českých jevištích nedočkal mnoha uvedení. „Tuto hru lze považovat za jakousi Klímovu duchovní závěť,“ říká o charakteru díla dramaturg Štěpán Otčenášek, „i proto, že v ní znovu vykládá celou svoji filozofii, často ovšem zábavnou a vtipnou formou. Co je na té hře obzvlášť zajímavé, je to, co autor bral smrtelně vážně v době svého mládí, když se rozhodl být bohémem, a co v tomto textu už nahlíží s jistou ironií.“

Původní text inscenátoři zkrátili téměř o třetinu, což doporučoval i sám Ladislav Klíma. Hru psal na sklonku života, už těžce nemocný ji z postele diktoval své družce. Promlouvá v ní ústy pěti spolužáků, kteří se setkávají na oslavě maturity. Sdělují si své velkolepé plány a sny a rozhodnou se znovu sejít po třiceti letech, aby zjistili, jak v životě uspěli. Ke třetímu a poslednímu setkání dochází po dalších pětadvaceti letech. Forma i filozofický obsah Klímova textu inspirovaly režisérku Hanu Burešovou už před mnoha lety.

03345348.jpeg

Hana Burešová na zahajovací zkoušce„Kdysi dávno, v roce 1986, na prešovském Festivalu divadelního mládí, jsme pod značkou DDT hráli Grabbeho hru Žert, satira, ironie a hlubší význam s herci Pražské pětky (Davidem Vávrou, Lumírem Tučkem, Lenkou Vychodilovou, Miroslavem Maruškou a Hanou Čížkovou). Viděl to tehdy Jaroslav Dušek a nadchl se představou, jak bychom s touto partičkou mohli udělat Lidskou tragikomedii Ladislava Klímy, Grabbova duchovního spřízněnce a obdivovatele, a hru nám obratem ofotil z časopisu Plamen (kde poprvé vyšla v r. 1967).

03345349.jpeg

Poslechněte si také recenzi představení, kterou připravil Josef Rubeš.

Po přečtení jsme byli okamžitě pro, ale příliš dlouho jsme s ´pětkaři´ hledali společný termín. Tak nás v roce 1992 předběhl Arnošt Goldflam se skvělou inscenací Lidské tragikomedie v HaDivadle a bylo nutné počkat, než nám její obraz poněkud vyšumí z paměti. Pamětníkům ovšem jistě stále zůstává světlá vzpomínka na ni, ale dorostli už i noví diváci a bylo by škoda neseznámit je - i herce našeho souboru - s Klímovou hrou, která je stále přitažlivá svéráznou filosofií, humorem i fantazií. Ostatně, déle čekat by už mohlo znamenat se nedočkat…“

Humor smrti a ironie posmrtného životaZ pěti hlavních postav zejména Pulec a Odjinud nesou řadu Klímových autobiografických rysů. Básník Pulec představuje jeho pozemské alter ego potýkající se s alkoholem, zatímco Odjinud ztělesňuje vyšší nadpozemský ideál, na který už autor pohlíží s jistou ironií. Režisérka Hana Burešová svěřila tyto role Janu Vondráčkovi a Marku Němcovi.

03345350.jpeg

V Lidské tragikomedii se setkáme se základními principy Klímovy filozofie, s prolínáním snu a skutečnosti, s otázkami života, smrti, posmrtného života a řadou dalších. Znaky různých realit se v inscenaci Divadla v Dlouhé promítají i do scény Martina Černého. Krásný jazyk, hluboké myšlenky a současně velký smysl pro humor. To jsou důvody, proč podle Štěpána Otčenáška stojí za to pouštět se do tak nelehkého úkolu, jakým je inscenování Lidské tragikomedie.

03345351.jpeg

V představení pražského Divadla v Dlouhé uvidíte vedle Jana Vondráčka a Marka Němce také Miroslava Táborského, Martina Matejku, Miroslava Hanuše a další. Scénu navrhl Martin Černý, kostýmy Jana Preková, hudbu složil Ivan Acher. Repríza představení je v úterý 24. března od 19 hodin.

Spustit audio