Obchod na korze nabízí vykloubené, expresivní herectví, snové pasáže i odér zběsilé doby
V DivadleX10 v pražských Strašnicích měla premiéru inscenace podle novely Ladislava Grosmana, známá především díky stejnojmennému filmovému zpracování, které v roce 1966 přineslo československému filmu prvního Oscara.
Budiž řečeno hned na začátku, že Obchod na korze se ve Strašnicích povedl. Diváci musejí za představením sestoupat do malého tmavého sklepa, tam se odehrává peklo života v nemilosrdném totalitním státě. V komorním prostoru dělí jeviště od hlediště jen tenká linie, místy u země osvětlená, na temné scéně vidíme kovovou postel, stůl s židlemi, vlevo bílý toaletní stolek. Mezi tím je umístěno velké sklo, které na začátku představení odráží tváře diváků, později se mlží, když na něj herci dýchají coby postavy plnéi strachu a chvění.
Autorem dramatizace Grosmanovy novely je sám režisér Jiří Pokorný. V textu posouvá děj rychle dopředu, scéna střídá scénu. Tragický příběh navíc vhodně doplnil o lyrické, až snové pasáže, které působivě kontrastují se zběsilou dobou.
Do inscenace pak Pokorný obsadil jen pětici herců, kromě Matěje Nechvátala v hlavního roli Tóna Brtka se ostatní střídají ve vícero rolích. V porovnání s filmem, kde herci velmi citlivě a komplexně stavějí své figury, jsme ve Strašnicích svědky expresivního, vykloubeného herectví. Vyšinutá doba, v níž se příběh odehrává, jako by lidské chování, gesta i mluvu hnala do extrémů. Tak třeba Lucie Roznětínská hraje Brtkovu ženu jako chamtivou dračici a sexuchtivou dominu. Má navrch nad manželem, kterého hází na postel a vrhá se na něj, sexuálně svádí švagra Klokockého. Toho hraje Roman Zach, herec, který už jen svou výškou budí respekt a strach. Fašismu Klokockého, jeho chladnému pragmatickému jednání je prostě v Zachově energickém podání nemožné se postavit.
V oscarovém snímku excelovali především Jozef Kroner jako tesař Tóno Brtko a Ida Kamińská v roli Rozalie Lautmannové. Vztah staré židovské obchodnice a jejího arizátora v prostředí Tisova Slovenského štátu líčí Grosmanova novela. Ke stejnému příběhu se nyní vrátilo Divadlo X10 v pražských Strašnicích, a to v režii Jiřího Pokorného, tedy někdejšího šéfa ústeckého Činoherního studia, brněnského HaDivadla nebo pražského Divadla Na zábradlí.
V expresivní poloze se pohybuje i Gabriela Pyšná. Kromě jiných rolí hraje především obchodnici Lautmannovou. Ruce má zkřivené revmatem, občas je nastaví proti stěně, kde se jejich stín odráží. Šetří mluvou i gesty. Pomalým, lehce trhaným dávkováním obého dodává Lautmannové až mysteriózní nádech. Její postava je rozlomená také symbolicky díky husté paruce rozpuštěných blonďatých vlasů. To je zřetelný odkaz k filmové představitelce Lautmannové Idě Kamińské. Navíc však Pyšná působí napůl jako zmatená stará žena či divoženka, na druhé straně je to krásná mladá dívka, snad víla, snad Botticelliho Venuše. Ostatně vztah mezi Brtkem a Lautmannovou dostává místy erotický nádech, při jedné společné scéně se milenecky pozorují za popové písně Miracle of Love. To ovšem můžeme chápat v Pokorného režii opět jen jako expresivní podání lásky k bližnímu, Brtko totiž říká, že Lautmannová je jediný člověk, který mu skutečně rozumí.
Matěj Nechvátal v hlavní roli má podmanivý, mírně zvonivý hlas, který se přesně rozechvívá ve chvílích, kdy si Brtko neví rady, kdy se bojí a dějová smyčka kolem něj se utahuje. Ke konci inscenace se herec pohybuje v malém prostoru jako chycená laň, chodí zmateně, vyděšeně sem a tam, chce se osvobodit, ale nejde to. Brtko je pasivně vlečen událostmi - nedokáže je zastavit. Dvakrát tento obyčejný a laskavý tesař ze slovenského maloměsta odkazuje roztaženýma rukama k Ježíši Kristu. Jednou je dokonce hercem Danem Dittrichem symbolicky ukřižován.
Inscenaci pomáhá také hudba, která se na začátku line v malém prostoru tiše, skoro neslyšitelně. Postupně se vlamuje svým neklidem hlučněji a přidává na tvrdých rockových tónech.
Jiří Pokorný se v nové inscenaci opět ukazuje jako režisér velmi působivého, svébytného divadelního cítění. Především díky jeho vizi se Obchod na korze ve Strašnicích zažírá pod kůži a mrazí - pochopíme, že doba netolerance a nenávisti žene lidstvo do těch nejtemnějších sklepů.
